Březen 2015

Place where shadow meets the light

29. března 2015 v 18:42 | Kira |  Ostatní

Ahojte S vyplazeným jazykem !! Určitě jste si mohli všimnou, že tu sem ta něco přidám a to je vše. Není to takové, jaké si představuji, ale mám plány na prázdniny, které jsou za pár dní Úžasný Chtěla bych napsat menší recenze na anime, které poslední dobou hoodně sleduji xD No a proč tenhle název ? Někdo si možná všimnul, že jsem spolu autorka ještě jednoho blogu ( Blog s povídkami ) Proto bych Vás nedočkavce, nebo aktiní čtenáře přesměrovala na tuhle stránku. Jsou tam jak moje povídky a všechny doposud napsané kapitoly, ale i povídky mého dobrého kamaráda Freeho a Frosta, který pozastavil své psaní . Budu přidávat povídy tady, ale je to jen info. pro ty, co jsou hodně nedočkavý nebo je baví číst i jiné povídky Mrkající Nemám poslední dobou vbec čas.Nebojte se !! Zůstávám i zde xD ^^


ODKAZ NA BLOG: >>>ZDE<<<

VE STÍNU KŘÍDEL: >>>ZDE<<<

TEMNÉ DNY: >>>ZDE<<<

SOUL: >>>ZDE<<<

Soul - Příběh č.2 - (Ne)záleží mi na tobě

22. března 2015 v 21:50 | Kira |  Soul

,,KONČÍM ! S tímhle grázlem nehodlám už nikdy nic mít !" řval doktor Paley v zasedací místnosti na své kolegy. ,, Kašli na něho Joe. Je to blázen. Snad mu ten příběh nevěříš. Tvá dcera pořád někde je a žije mezi náma. Vzchop se chlape ! " řekl jeden z kolegů doktorovi Paleyovi. ,, Jak jsem řekl. Končím s ním ! " řekl doktor Paley a výhružně praštil do stolu. ,, Joe si jeden z nejlepších svého oboru. Chce tě jen rozhodit. Je to psychopat. " řekl další z kolegů. Doktor Payel se zhluboka nadechnul. ,, Dobrá. Udělám to." řekl a odešel z místnosti a šel rovnou za mnou zpátky. ,, Tak jste zpátky doktůrku. Chi. Už jsem myslel, že si semnou nechcete povídat." řekl jsem a prohodil jsem šibalský úsměv. Doktor byl klidnější než předtím. Překvapilo mě to, ale neuspokojovalo mě to. Mám raději strach,nejistotu a především bolest v každém z lidí. ,, Doktůrku. Vás nezajímá jestli jsem mluvil pravdu ? Chi. " řekl jsem a zahleděl jsem se do jeho očí. Doktor Payel si sednu na křeslo vedle mě a dodal. ,, Máš ještě něco na srdci co by si mi chtěl sdělit ? " řekl a odkašlal si. ,, Huh ? Jak překrásné. Jsem výjimečný exemplář doktore. Něco bych tu pro vás měl ( řekl Lucas a ukázal prstem na své srdce )


Říká se, že srdce je nejdůležitější orgán v našem těle. Sice chutná dobře ale, že je nejdůležitější orgán v našem těle bych neřekl. Podle mě je to naše duše. Máš špinavou duší, máš špinavé celé tělo. Rocco sice neměl špinavé tělo, ale duši měl od základu prohnilou. Zasloužil by si trest smrti. Musel se narodit s velkou dávkou štěstí. Jeho 7 letá dcera slízla tu nejsladší polevu. Rakovinu. Není to krásné. Dcera dostala trest smrti zatím co její otec je zdravý. Víte doktore co je horší než smrt ? Umírání. Hah. Krása. Roccova bývalá žena o malou Annie nejevila zájem. Patřila k levným slečnám a jejím oblíbeným jídlem byl alkohol. Je to celkem smutné, ale nikoho nelituju. Protože Rocco byl celkem hodně závislí na hracích automatech zjistil, že jeho dcera se každou minutou horší. Na nemocniční péči neměl ani na jakoukoliv léčbu.

Jednoho dne se rozhodnul, že bude si vydělávat tím ,, nejlehčím,, způsobem. Zlodějinou. Správný chlap. Ušklíbnul jsem se. Rocco seděl v hospodě v zádní části kde byly herní automaty. Dopíjel svůj poslední doušek chutného, alkoholické nápoje. Jeho obraz už byl rozmazaný , když náhle zjistil, že má poslední minci. ,, Sakra. Za to si už dalšího kamaráda nekoupím." a při pohledu na herní automat se pousmál. ,, Tohle je mince štěstěny. Dnes to vyjde." řekl Rocco a políbil svými slizkými rty minci. Poté hodil minci do herního automatu. Hra mohla začít. Ta naivita se mi líbí. Chi. Rocco zatáhnul za páčku automatu a ruleta se roztočila. ,, Zvonek..........další zvonek.....No do prdele !! Švestka !!! Já něco rozmlátím ! Vy zloději !! " řval Rocco. Okamžitě začal kopat do automatu, ale netrvalo dlouho a majitel hospody vyhodil Rocca ven a zakázal mu sem stoupit. Rocco se pomalu zvednul a začal si oprašovat své kalhoty a kabát od bahna na zemi. ,, No nic tak jdu domů. Vaše chyba ! " řekl Rocco a opilou chůzí šel pomalu domů.

Belhal se tmavými uličkami města až došel k jednomu bytovému domu. Dům nevypadal nově. Nazval bych to pro spodiny města. Annie ještě nespala když její otec přišel opilý. ,, No kurva. Kde jsem dal to pyžamo." řekl Rocco a spadnul na gauč. Annie ho sledovala klíčovou dírkou. Byla tak mladá. Víte doktore kolik bolestivých událostí by se do ní dokázalo dostat. Škoda no. Měla málo času. ,, Tati ?" řekla Annie a pomalu otevírala dveře od svého pokoje. Rocco si říhnul a dodal. ,, Annie ! Okamžitě mazej do pokoje ! " ,, Není mi nějak dobře. " řekla a začala se jí točit hlava. ,, Annie ?! Co to ... " nedořekl Rocco a okamžitě utíkal za Annie, která padala hlavou na zem.

Annie upadla do bezvědomí. Opilý Rocco dvakrát upadnul na zem než se dobelhal k telefonu, aby zavolal první pomoc. Škoda. Stihnul zavolat včas. Bohužel osud už nezměníš. Smrt měla ve jméně. Závidím jí to. Není přece nic krásnějšího než když vám umře vaše dítě že doktore ? Hahahahaha. Záchranka dorazila moc rychle. Nestačil jsem si to pořádně vychutnat ( Lucas si utřel stékající slzu). Záchranáři připoutaly Annie na vozítka a Rocca posadili na sedadlo vedle ní. Řekl bych, že Roccovi poprvé začalo záležet na Annie. Jak dojemné. Rocco se díval na tvář své dcery , která měla na sobě kyslíkovou masku. Náhle ho něco bolestivě píchlo u srdce. ,, Au. Co to sakra je ? " pomyslel si Rocco slyšel hlasitý tlukot srdce.

Když se Annie probudila ležela v nemocniční posteli. Vedle sebe měla přístroje, které zaznamenávali činnosti srdce a plic. Na protější straně seděl její otec, který měl hlavu zabořenou do svých dlaní a při tom zíral do země. Pojmenoval bych to polohu šílence. ,, Tati..." řekla slaboučkým a tichým hlasem Annie. Rocco se probral a zvednul svou hlavu. Rychle si rukou utřel stékající slzy. Zajímalo by mě. Jestli jeho slzy byly slaně slané ( Lucas si strčil prst do koutku oka a následně prst olíznul) . Sakra. Jeto suchý. Třeba příště. Náhle do místnosti vkročil lékař. ,, Mohl by jste na moment pane ? Annie na chvilku si ho vezmu." řekl lékař a odešel z pokoje.

,,Co ode mně potřebujete ? Bude v pořádku ? " naléhal Rocco. ,, Budu k vám upřímný pane. Její léčba měla probíhat nejméně 2 roky. Je ve velice kritickém stádium a cena léčby není příliš levná." řekl lékař. ,, Kolik to bude stát ? " zeptal se ustrašeným hlasem. Lékař vzal propisku do ruky a začal psát na kus papíru. ,, Prosím pane." řekl lékař a podal Roccovi papírek. Jen co si přečetl cenu, ucítil bolestivý tlukot srdce a po čele mu začaly stékat kapky studeného potu. Svět se pro něj zastavil. ,, Ta cena..... nemůžu jí zaplatit...." pomyslel si Rocco a položil dlaň na čelo. ,, Je vám něco ?" řekl lékař a podíval se ustaraně na Rocca. ,, Ne...ne...jsem v pořádku. Zaplatím to." řekl Rocco a vrátil se za Annie zpátky do pokoje.


Malá Annie ležela na lůžku a hluboce oddychovala. Spala jako zabitá. Chi. Škoda že né doslova. Rocco vzal kousek papíru, který ležel na stolku v pokoji s propiskou. Začal psát. Papírek položil Annie na peřinu a odešel z pokoje. Annie se okamžitě probudila když se dveře zavřeli. Uviděla papírek ležící na posteli. Bylo tam něco napsané ,, Budeš zase zdravá ,,. Rocco šel po cestě domů jako prázdná lidská schránka. Jeho výraz se podobal chodící zombie. Kdybych viděl v takovémhle stavu krásnou dívku, tak by jsem se asi neovládnul ( Lucas zatlačil rukou na své mezinoží a usmál se). Typ člověka akorát tak na sebevraždu. Chi. Rocco se opřel o nedaleký plot. Byl zoufalý, ale najednou uslyšel jak se k němu někdo blíží. Byl to muž, kterého nikdy neviděl. ,, Vypadáte že jste v koncích. Pomohu vám. Jen musíte dělat, to co vám řeknu" řekl temným hlasem muž. Rocco se na něho pomalu otočil a řekl. ,, Udělám cokoliv." ,, Tím lépe. Chi." řekl muž. ,, Nežádám za to nic. Berte to jako radu. Krást se vyplácí..." řekl muž a najednou se vypařil jako obláček kouře. ,, Krást...to nikdy !! " zařval Rocco, ale už do prázdna.

Pár týdnů uběhlo od toho dne a přišla první suma peněz, které měl zaplatit za léčbu své dcery. Rocco byl obklopen lahváčemi. Byl k smrti zoufalý. Nedokážete si představit doktore, když vaše dcera umírá a vy jí nemůžete pomoct. Všechna vina by byla na vás. Chi. Když šel Rocco po ulici uviděl starou paní. Vypadalo, že šla právě na nákup a něco v hlavě Rocca promluvilo. ,, Teď je tvá šance." Rocco se rozběhnu. Dal staré babičce přímí zásah pěstí do hlavy. BOOM !!! HEAD SHOT !!! Haha !! Rychlím pohybem vzal kabelku a utíkal co nejrychleji to šlo. Ve stínech stromů si prohlédnul obsah kabelky. ,, Tak co to tu máme. Kapesník, pepřový sprej, bonbóny, mobil... aha tady tě mám." Rocco vytáhnul peněženku. Nebylo tam tolik kolik si představoval, ale myšlenka, že to udělá ještě párkrát a bude mít víc peněz ho začala naplňovat štěstí.

Doktore neřeknu vám kolikrát to udělal. Okrádal staré i mladé lidi. Párkrát ukradnul i auto. Zabil 14 nevinných lidí. Byl tak posedlý, že jednoho dne se rozhodnul troufnou i banku. Byl až příliš sebevědomý. Klec spadla ! Byl chycen a odvezen do vězení. Nečekalo ho nic jiného než doživotí a nebo smrt. Tohle už nebyl Rocco. Byl to zločinec posednutý vlastním šílenstvím. Kéžby takových lidí bylo více. Nemyslíte doktore. Seděl sám se sebou ve věznici. Mluvil jen s hlasy lidí které nelítostně zabil. Annie byla dána do sociální péče a pár dní poté podlehla rakovině. Nebudu říkat, že by přežila. Ne. Stejně by zemřela, ale díky Roccovi se smrt o pár let přiblížila. Nevím přesně jestli Rocco ještě něco kolem sebe vnímal. Vím jen jediné, když se Rocco dozvěděl, že jeho malá dcera je mrtvá neprojevil jiný závan smutku či jakékoliv emočního náznaku. Bachaře to udivilo. S nikým takovým se ještě nesetkali. Roccova duše byla mrtvá.

Tu noc Rocco nespal. Seděl na posteli a díval se na dveře od cely. Najednou někdo zaklepal na dveře od cely. ,,Vypadáte že jste v koncích. Pomohu vám. Jen musíte dělat, to co vám řeknu" řekl temným hlasem za dveřmi. Rocco přikývnul a šel směrem ke dveřím. ,, Nemýlil jsem se v tobě Rocco." řekl hlas a podal skrz okýnko ve dveří malý kapesní nožík. Rocco vzal nožík a vrátil se zpátky na svou postel. Hlas za dveřmi utichnul. Byla to pěkná noc. Rocco vzal nožík. Zvednul svou hlavu a díval se upřeně na stěnu. Z očí mu začaly stékat potoky slz. Rychlím pohybem ruky se proříznul hrdlo nožíkem. Jeho krev mu tekla i z úst. Neřval bolestí. Nebál se smrti. Bál se své dcery.


,, Tak co doktore ? Líbilo se vám to ? " ( Lucas vytáhnul z kapsy malý kapesní nožík a olíznul ho svým jazykem. Z jazyku začala vytékat červená krev)

,, Životní poslání"

13. března 2015 v 9:42 | Kira |  Témata týdne
Sice zanedlouho bude konec tohohle tématu, ale rozhodla jsem se přeci jen ho napsat. ,,Životní poslání". V tomhle si asi každý představí několik možností, několik myšlenek a podvědomých pocitů. Podle mě, má každý z nás nějakého životní poslání. Myslím si, že ale hodně lidí tohle životní poslání ani nikdy neojeví nebo vůbec na něho nepříjdou. Ať jsou důležité nebo ne, či více viditelné pro okolí nebo pro malou část lidí kolem vás. Podle mě, každý plní svou roli na tomhle světě např. zpěváci chcou zlepšit svět v poslání ve svých textech, smrtelně nemocní lidi nám zanechávají jak je důležité žít každou sekundu tohohle života atd.


Mám v hlavě tolik verzí a tolik myšlenek, které bych o tomhle měla napsat, ale v tuhle chvíli je nedokážu vyjádřit. S jednou věcí se ale nemohu smířit. Proč vlastně některé životní poslání končí velice brzy a někdy i velice tragicky. Lidi, co by měli žít dýl a měnit okolí, prostě zmizí. Možná mě hodně z vás nepochopí jak to myslím. Zkuste popřemýšlet.


Věřím, že každý z nás má nějaké poslání v životě, které musí splnit. Jaké je teda moje ? Doufám, že na to někdy příjdu. A další otázka, pro ty co na životní poslání nevěří. Proč teda žijeme ? Každý z nás co tu je, přeci musí mít nějaký smysl či důvod. Není to přeci nudné, když pomyslíte, že žijem a jen tak zemřem.Usmívající se Nejsem věřící nebo tak. Jen věřím na posmrtný život nebo na nějaký ten mezisvět ( uklidňuje mě to, protože mým největším strachem je pomyšlení na smrt, na nicotu. Smrti se bojím. )


Vím, že pro někoho je to nepochopitelné. Jak někdo může na tyhle nesmysly věřit. Taky nechápu lidi co věří na UFO atd. Jak říkám 100 lidí 100 chutí Smějící se. Jak jste na tom vy s ,, Životním posláním " ? Věříte ?


PS: Můžete si poslechnout písničku S vyplazeným jazykem

Ve stínu křídel - Kapitola č.4 - Poslání

4. března 2015 v 21:25 | Kira |  Ve stínu křídel
Další kapitola téhle série :) Předem se omlouvám za pravopisné chyby. Nebude se vymlouvat na nějaké dys. které mám Usmívající se ( nikdy se na to nevymlouvám, ale v novějších kapitolách si dávám víc pozor navíc když jsem tohle psala, nemyslela jse msi , že to někdy bude na blogu S vyplazeným jazykem a navíc jsem líná si to po sobě znovu přečíst xD )


,, Tati ?! Co to má znamenat ?! Co tu sakra vůbec děláš ?! " ptal se vyděšený Samuel svého otce. Luis se podíval na svého syna a pousmál se. ,, Nečekal jsem, že se do tohohle stádia dostaneš tak brzo." Samuel nechápavě sledoval otce. ,, Dneska máš narozeniny že ?" zeptal se Luis. ,, Hmm. " zamrčel Samuel a neztrácel oči z postavy které nazýval svým otcem, i když ho tak nikdy nenazýval. Luis chtěl jít za svým synem, ale když udělal krok vpřed Samuel udělal krok dozadu. ,, Bojíš se mě ?" zeptal se Luis klidným hlasem. ,, Ne, ale nemyslíš si ,,otče" nebo jak tě nazvat, nevím kdo nebo co jsi. Dlužíš mi něco. " řekl Samuel vážně. ,, No ano. Asi máš pravdu, ale bude to složitější." řekl Luis a prohrábnul si rukou vlasy. Luis se podíval na svá křídla a na měsíc který svítil. ,, Dobrá Samueli." řekl Luis a jeho křídla v mžiku zmizely. Luis sešel ze železného sloupku a sedl si na staré dřevěné desky.

,, Takže, kde bych měl asi začít." mumlal si pro sebe Luis. Samuel přihlížel a rozhodnul se sednou za svým otcem. ,, Kdo vůbec jsi ?!" zeptal se vážně Samuel. Luis se podíval na chlapce a poté se podíval do země. ,, Tak dobrá Samueli. Mé jméno je Sallilus. Jsem jeden z padlých andělů a mám tu velice důležitou roli." řekl Luis. ,, Sallilus. Padlý anděl. Co co ?! " Samuel byl vyděšený co právě slyšel. ,, Ano přesně tak Samueli. Padlý anděl." řekl Luis a podíval se na Samuelův vyděšený obličej. ,, Ty si spolčený s démony. Démoni existují ?! " vylekal se ještě víc Samuel a poodešel kousek dál. Luis se usmál a pokračoval. ,, Vidím, že tě tohle zjištění překvapilo Samueli." Samuel nic neříkal a vyčkával na další informace, které ho čekají. ,, Jsem sice padlý anděl. Anděl na který byl seslán boží hněv, ale nejsem s démony. Právě naopak." řekl Luis. ,, To nedává smysl Salli..." ,, Sallilus." řekl Luis. ,, Sallilus.Aha." dořekl Samuel.

Sallilus se hluboce nadechnul. ,, Musel jsem udělat velice riskantní věc. Pro dobro nebes a země." řekl Sallilus a podíval se na svoji dlaň, kde měl do masa vypálený obrácený kříž. ,, Vysvětli mi to." řekl Samuel a přisednul si opatrně k Sallilusovi. ,, No dobrá." řekl Sallilus a pokračoval v povídání. ,, Byl jsem jeden z nejvyšších vůdců nebeských odbojů. Já a bývalý spolubojovník Lazail." ,, No a dál? " pobízel netrpělivý Samuel. Sallilus se jenom usmál, ale jeho úsměv v mžiku zmizel. ,, Náš úkol byl vyčistit zemi od démonů a všelijakých zplozenců pekelných. Aby mohl vzniknout nový druh." ,, Lidé." dořekl Samuel. Sallilus přikývnul a pokračoval. ,, Byla to náročná práce. Hodně mých bojovníku zahynulo, ale nedalo se to srovnat s válkou. Peklo proti nebesům. Tahle bitva měla nastolit nový řád světa." pomlčel Sallilus. ,, Však jste vyhráli." řekl hrdě Samuel. ,, Ano, ale za jakou cenu." dodal Sallilus a odmlčel. Samuel nevěděl jak má reagovat co se právě dověděl. Byl plný vzteku, ale zároveň byl nadšený. Byl přece taky anděl. ,, Proč teda Padlý ?" zeptal se Samuel. ,, Hned se k tomu dostanu." řekl Sallilus a pokračoval. ,, Protože si nikdo z nás nepřál aby se tahle bitva někdy opakovala, vyžádali jsme pomoc samotných archandělů. Přišli na nápad jak tomu předejít."

Samuel pozoroval svého otce a neuniklo mu, že vytahuje z kapsy kožený pytlík. ,, Vytvořili pekelný klíč." řekl Sallilus a z koženého pytlíku vytáhl amulet. ,, Jak tohle může být klíč. Vypadá jako levná cetka." řekl Samuel. Sallilus ho probodnul očima. ,, Tahle cetka jak říkáš je klíč od pekelný bran." Samuel zblednul. ,, Počkat. Proč ten klíč máš ty?!" zeptal se vylekaně Samuel. Sallilus se zasmál ,, Ukradnul jsem ho." ,, COŽE !! " podíval se nechápavě Samuel ,, Jak si to sakra dokázal ?! " Sallilus se nepřestával usmívat. ,, Neusmívej se a odpověz mi." řekl vážněji Samuel. ,, Dobrá Samueli. Andělé jsou velice pyšná rasa. Milují především Stvořitele a sebe. Začali se ale zpochybňovat. Báli se klíče, a proto se mělo rozhodnout o ochránce klíče." ,, Ty si prohrál ?!" zeptal se Samuel. ,, Ano. Prohrál jsem. Byla to ta největší chyba nebes. Lazail se neměl nikdy zmocnit klíče." ,, Proč ne ?!" nechápal Samuel. ,, Lazail je zlo. Zobrazení zla v těle anděla."

,,Jak tohle můžeš říct o andělovi. Andělé jsou čisté dobro ne ?! " zeptal se Samuel. ,, To máš pravdu chlapče, ale není to tak." odpověděl Sallilus. ,, Jak si můžeš být tak jistý." zeptal se naštvaně Samuel. ,, Třeba ty si to zlo!" Sallilus nevěřil co slyšel od svého syna. ,, Musíš mi věřit Samueli." řekl smutnějším hlasem Sallilus. Bylo mu líto, že mu jeho vlastní syn nechce věřit. ,, Já už sám nevím čemu mám vlastně věřit. Celý můj život kašleš na mě. Na nás." ,, Myslíš Susan?!" ,, Ano. Myslím svoji mámu. Víš kolik nocí probrečela. Víš ty vůbec jakou bolest nám přinášíš." zařval Samuel a postavil se na nohy. ,, Musel jsem vás chránit." řekl potichu Sallilus. ,, Chránit nás, před čím?!" domáhal se odpovědi Samuel. Sallilus neodpověděl a díval se na Samuela. ,, Vidíš. Ani mi nedokážeš odpovědět." řekl Samuel a šel směrem ke schodům které vedly dolů ze střechy.

,,Stůj. Řeknu ti to. Teda pokud chceš." dodal Sallilus a sledoval Samuela. Samuel se otočil a znovu si přisednul. Sallilus si oddechnul. ,, Lazail je spolčený se samotným Satanem. Chtěl získat klíč a otevřít pekelné brány. Věděl jsem o tom. Když jsme zavřeli brány od pekel měli jsme za úkol hlídat brány, protože na zemi ještě pár stvůr zůstalo. Brána ještě neměla svůj klíč. Pouze andělskou pečeť, která se dala celkem snadno přerušit." řekl Sallilus a podíval se na černé značky kolem zápěstí. ,, Co to je ?!" zeptal se Samuel. ,, Tohle jsou magické znaky pečetidla. Mají je pouze archandělé a vyvolení. Já, Lazail a TY ." Samuel se podíval na své zápěstí. Z ničeho nic se mu začaly objevovat černé znaky. ,, Co to má sakra znamenat ?! " zařval vylekaně Samuel. ,, Si můj syn." řekl Sallilus a usmál se. ,, Jak se toho mám zbavit?! " naléhal Samuel. ,,Neboj se. Vidíš to pouze jen ty a ostatní s pečetícími schopnostmi a při aktivaci, se znaky ukážou po celém tvém těle. " Samuel se uklidnil, ale radost taky neměl. ,, No a co teda ten Lazail ?" zeptal se Samuel. ,,Měl jsem mít zrovna stráž u brány. Nic zvláštního. Pár stvůr se pokusilo dostat k bráně, ale marně, ale pak..." Sallilus nedořekl větu. ,, Pak ?!" naléhal Samuel. ,, Slyšel jsem hlasy za bránou. Hlasy andělů. Nemohl jsem otevřít bránu a proto jsem chtěl informovat archanděli. Byla to jen hloupá past." ,, Past?!" zeptal se Samuel. Sallilus přikývnul a pokračoval.

,,Chtěl jsem odejít, ale ty hlasy byly příliš silné a proto jsem se vrátil k bráně a chtěl jsem promluvit s hlasy. Byly to velice zoufalé hlasy. Nikdy jsem nechtěl aby se andělé dostali za brány pekel. Byla to jen ubohá past. " odmlčel Sallilus a zaťal ruku v pěst. ,, Byl jsem zaslepen touhou pomáhat. Promluvil jsem na hlasy, ale když jsem to udělal nevšiml jsem si, že jdou zrovna archandělé s klíčem. Svázali mě a prohlásili, že nejsem hoden klíče. Byl jsem poprvé na samotném dnu. Klečel jsem a prosil aby mi dali šanci. Byli nedostupní a nepolevili ani o kousek. Když jsem vzhlédnul na archanděli stál tam v pozadí Lazail. Smál se. Jeho oči byli černé. V ten moment mi došlo, že to on promlouval skrz hlasy démonů. Chtěl abych neměl jedinou šanci se dostat ke klíči." řekl Sallilus a v jeho hlase šel slyšet obrovský vztek. ,, Musel jsem jednat. Řekl jsem to svým bratrům a i samotnému Stvořiteli. Byl jsem nazván zrádcem. Stvořitel mě nevyslechnul a Lazail se stal ochráncem klíče. Nebylo času na zbyt. Lazail na mě házel všelijakou špínu, jen abych byl vykázán z nebes a byl nazván Padlým."

Samuel nevěděl co mu má na to říct a proto raději seděl a poslouchal. ,, Byla to otázka pár hodin než mě zchodí z nebes. Musel jsem jednat. Ukradl jsem klíč a schoval jej u sebe. Byl zrovna den pádu. Já a mí bratři jsme byli zchozeni ze samotných nebes. Po pádu jsem chtěl spolupracovat se svými bratry a svrhnout Lazaila. Nikdo mi nevěřil. Otočili se ke mě zády vlastní bratři. Zklamal jsem je, ale Lazailova tyranie jednou musí skončit a vím, že se tak stane." Sallilus se usmál a podíval se na Samuela. ,, Co ?!" zeptal se nechápavě Samuel. ,, Ale nic." řekl Sallilus a schoval amulet do koženého pytlíku.


,,Takže Lazail je zlo." řekl Samuel. ,, Ano. Musím chránit klíč za každou cenu." řekl Sallilus a pomalu stanul. ,, Tvé schopnosti jsou unikátní, ale radím ti. Nepoužívej je. Vím, že tě tvé vnitřní já prosí, aby si svou sílu vypustil a byl tím kým doopravdy jsi. Nedělej to." řekl vážně Sallilus a z jeho zad vyrostly havraní křídla. ,, Proč ?!" zeptal se nechápavě Samuel. ,, Jsou na téhle zemi Hledači. Hledají vlastníka a samotný klíč. Určitě si je už viděl." řekl Sallilus. ,, Co tím myslíš?!" zeptal se Samuel. ,, Vlkodlaci,trollové,skřeti,upíři a další jim podobným." řekl Sallilus a usmál se když viděl, jak Samuel zblednul. Samuel chtěl něco říct ale Sallilus ho přerušil. ,, Časem bolest hlavy ustoupí a při pohledu na Hledače nic neucítíš. Proto si viděl mě v pravé podobě. Uvidíme se později chlapče. Susan bude mít o tebe strach." Samuel nic neřekl jen přikývnul hlavou. Sallilus se ohlednul ještě na Samuela a roztáhl svá černá havraní křídla. Poté zmizel ve tmě noci.......