Ve stínu křídel - Kapitola č.1 - Otec ?!

2. února 2015 v 9:38 | Kira |  Ve stínu křídel

,, Pane Moore můžete nám zopakovat co jsem právě řekla !? " Samuela Moora právě probral velice vysoký hlas slečny Jonesové. Neodpověděl a promnul si své modré ospalé oči. ,, To jsem si mohla myslet . Po hodině se dostavte ke mě do kabinetu . " řekla slečna Jonesová a pokračovala dál ve výkladu učiva. Samuela to nijak netížilo stejně nikam nepospíchal. Rozhlédl se po třídě , jestli se mu někdo nesměje a rukou si upravil své černé vlasy. Nepatřil mezi ty nejchytřejší žáky ale pokusil se aspoň na chvíli poslouchat dnešní učivo. Samuel si opřel hlavu o ruce a díval se na černou popsanou tabuli. Vydržel pár minut než se mu začali přivírat oční víčka. Byl strašně unavený protože se už 7dní nevyspal. Každou noc se probouzel s výkřikem a jeho tělo bylo orosené potem . Zdála se mu jedna a ta samá noční můra. Zdá se mu že ho pronásledují tajemné bytosti a když doběhne na určité místo propadne se pod ním zem. Jeho pád trvá nekonečně dlouho a něco mu říká že až dopadne , zemře.

Crrrrr. Ozvalo se z chodby a žáci vyběhli ze tříd. Byl zrovna krásný sluneční den. Samuel vzal tašku přes rameno a rozhodl se odejít ze školy , když v tom na něho z konce chodby někdo zařval ,, Moore ! Za mnou ! " Nemohl to být nikdo jiný než slečna Jonesová. ,, Achjo . " oddechl si Samuel a šel za slečnou Jonesovou. Ona to tak nebyla slečna , bylo jí kolem 40let ale vyžadovala aby jí všichni říkaly slečno. Samuel pomalu kráčel ke dveřím a táhl za sebou po zemi tašku. ,, To je to poslední co dneska potřebuju. Rande se slečnou Jonesovou. " řekl si potichu Samuel a zaklepal na dveře . ,, Dále ! " ozvalo se za dveřmi. ,, No ještě aby mě odmítla . " pomyslel si Samuel a usmál se. Když Samuel vkročil do kabinu slečna Jonesová seděla za velkým stolem a probodávala Samuela očima. ,, Posaďte se Moore. " řekla a ukázala rukou na protější židli. ,, Dobré , já postojím. " řekl Samuel ,, Řekla jsem sednout ! " řekla zvýšeným hlasem slečna. Samuel se zvýšeného hlasu trochu lekl a poslechl slečnu Jonesovou. ,, Tak se mi to líbí. " řekla a pokračovala . ,, Asi bych vám měla říct proč jsem vás zde pozvala Moore. Určitě jste to nečekal , ale trochu nedáváte pozor a proto jsem na školní radě navrhovala, že by vám byla udělena ředitelská dutka, očekávejte že si zavolám rodiče. Rozuměl jste Moore ? " Samuel jen přikývl a připravil se k odchodu. ,, To jsem ráda. Přeji pěkný den. " řekla slečna a usmála se. Samuelovi bylo jasné že udělá vše aby se ho zbavila.

Když Samuel vyšel ze školy ucítil krásnou vůni jara. Jarní vánek mu rozcuchal jeho černé havraní vlasy. Samuel miloval vítr , vždy si přál se pohybovat ve větru , něco ho k tomu neuvěřitelně spojovalo. Zavřel oči a natáhl ruce a nechal kolem sebe proudit vítr. Vítr ustál a Samuel otevřel oči. Když je otevřel uviděl starou budovu. Byla zničená a hlavně stará , město nemělo peníze na opravu a proto budova stále chátrala. Samuel si ale všiml železného sloupku na střeše , pro člověka příliš vysoko , ale Samuel si řekl že by byl z tama dokonalý výhled na město. Do budovy byl zákaz vstupu ale Samuel i přesto vstoupil. Podle věcí které zde zůstali zde byla menší firma na kuchyňské potřeby. Samuel vylezl po starém schodišti až na střechu. ,, Nádhera ! " řekl Samuel nahlas. Ze střechy šlo vidět na celé město a dokonce na západ Slunce. Samuelovi oči zářili uchvácením. Hodil tašku na zem a šel k vyčnívajícímu železnému sloupku. Došel až na okraj. Rozhlédl se a posadil se. Nohy se ničeho nedotýkaly. Ruce dal za záda a opřel se o ně. Místo si na první pohled zamiloval. ,, Konečně mám někde klid. " řekl Samuel a díval se na zapadající Slunce.

Čas ubíhal až moc rychle a Samuel si uvědomil že Slunce září už posledními paprsky. ,, Sakra . " řekl a rozběhl se ke schodům dolů. Neměl to sice daleko od domu ale ani ne blízko, ale nikdy nechápal proč jeho rodiče postavili dům mimo město. Proběhl osamělými uličkami až se dostal na polní cestu. ,, Ale to né. " povzdych si naštvaně Samuel. Jeho matka stála před domem a dívala se přímo na něj. Zamračila se a vstoupila domů. ,, Jsem mrtvý . " řekl Samuel a pomalím krokem došel k domu. Když otevřel dveře, uviděl svou matku jak sedí na křesle a naštvaně klepe nohou. ,, Hele poslouchej já ... " ,, Už toho mám dost Samueli ! Volali mi ze školy a teď se ještě opovážíš přít pozdě. To už je vrchol ! Co to s tebou je ?! " Samuel položil tašku na zem a díval se na obraz, který vysel na stěně. ,, Kde je otec ? " zeptal se Samuel a ignoroval matčino kázání. ,, Super. " řekla naštvaně matka a pokračovala ,, Tak ty mě budeš ještě ignorovat. Musel pracovně odjet na pár dnů. " řekl a její hlas už nezněl naštvaně ale ustaraně. ,, Zase.. " sykl Samuel a díval se do země. ,, Ano..... Zase. " řekla matka a v místnosti bylo pár minut nepříjemné ticho. ,, Jídlo máš v lednici. Musím už jít spát. " řekla matka a odešla do ložnice. ,, Kdy se vrátí ?! " zeptal se Samuel ,ale odpovědi sem u už nedostalo.

Bylo to každý den stejné. Jeho otec byl věčně pryč. Nikdy se doma dlouho nezdržel. Když tak Samuel přemýšlel ,kdy ho viděl naposledy, nevzpomněl si. Pár týdnů to bylo. Večer přišel a brzo ráno zmizel. Samuel nevěděl jestli mělo cenu ho vůbec nazývat otcem. Žije sním pomalu 18 let a jakoby mu byl cizí. Samuel kopl do tašky ,která byle položená vedle jeho nohy. Taška odletěla až k průchodu do kuchyně.

Nevěděl jestli je to jen jeho pocit ,ale byl si jistý ,že otec s matkou něco skrývají. Samuelovi bylo mizerně ,ale nemohl pro to nic udělat a rozhodl se ,že se půjde najíst. Šel do kuchyně a zamířil přímo k ledničce. Když jí otevřel byla poloprázdná. ,, Jako vždy tu nic není. " řekl Samuel . Na nejvyšší přihrádce v ledničce byl talíř zabalený v alobalu. ,, Bingo! " řekl Samuel a vytáhl talíř z lednice a položil ho na stůl. ,, Tak co tu máme. " řekl si potichu. Oddělal pomalu alobal z talíře ,, Mohl by to být kousek pizzy. " slintal Samuel ,ale okamžitě byl zklamán ,, Ne , zase sendvič s burákovým máslem . To snad ne ! " nadával nahlas Samuel. Jeho hlad byl až příliš velký na to aby si stěžoval a proto se do něho rychle pustil.

Seděl u stolu a žvýkal poslední sousta sendviče. V jeho hlavě měl milion myšlenek a milion otázek. Nechápal jeho otce , matku , vlastně nic v jeho životě nedávalo smysl. Ve škole byl tzv. ,,outsider " . Samuelovi to moc nevadilo , byl spíše samotář. Nebylo to nic neobvyklé u samotářského kluka ,ale cítil ,že se ho okolí bojí. Samuel spolknul poslední sousto a zvednul se ze židličky. Položil talíř do umyvadla. Nadechnu se . ,, Sakra , trochu zapáchám. " zasmál se Samuel a rozhodl se ,že den zakončí horkou sprchou.

Když šel po chodbě vyvléknul si košili a hodil jí na zem. Na jeho těle šly vidět lehce vyrýsované svaly. Jeho ruce byli na tom o trochu lépe ,ale pořád to nebyl kulturista. ,,Nic se nevyrovná teplé sprše . " liboval si Samuel a podíval se na sebe do zrcadla. ,, Měl bych začít posilovat . " řekl a plácl se po břichu. Svlékl ze sebe i spodní část oblečení a vlezl do sprchy. Pustil na sebe horkou vodu a vychutnával si relaxační ticho.

Když Samuel vyšel ze sprchy vzal pověšený modrý ručník a dal si ho kolem pasu. ,, Sakra , je tu jako v sauně. " řekl Samuel a rozhodl se ,že otevře okno aby se v koupelně vyvětralo. Pára v koupelně pomalu ustupovala a Samuel se natáhl k oknu aby ho zavřel , zadíval se na strom ,který měli na zahradě. Něco za ním stálo. ,, Je tam někdo ?! " zařval Samuel. Když Samuel se podíval ještě jednou , nikdo tam nestál. ,, Asi bych si neměl dávat tak horkou sprchu. " dodal Samuel a zavřel okno.


Samuel šel přímo k sobě do pokoje. Nezdržoval se , jeho oči se mu zavírali. Otevřel dveře do pokoje. Jeho pokoj byl malý , byla tu postel , pracovní stůl, skříň ,zrcadlo, okno a hromada prádla po celém pokoji. ,, Možná bych si tu měl někdy uklidit. " řekl Samuel a pousmál se. Hodil ručník a zem a šel nahý ke skříni pro trenky na spaní. Oblékl si je a rozběhl se přímo do postel. Odrazil se od země a spadl zády přímo na postel ,, To je paráda . " řekl Samuel a přikryl se peřinou. Natáhnul se rukou ke světlu na nočním stolku a zhasnul. Samuel byl velice unavený ,ale představa ,že se mu bude zdát zase ta samá noční můra ho děsila , nevěděl jak donutit mozek aby snil jiný sen.


Samuelovi víčka se pomalu zavírala. ,, Sakra! " rychle si sednul a řekl ,, Zapomněl jsem na domácí úkol. To se může stát vážně jenom mě ! " Samuel vyšel z pokoje ale zarazil se , někdo tam stál. Hlavní dveře byli otevřené. Stála tam postava lidského tvaru ,ale měla křídla. Z pohledu se zdálo ,že křídla jsou péřová. Postava stála ve tmě. Samuel se vylekal a natáhl se ke spínači od lustru. Během sekundy se světlo rozsvítilo ,ale na světle postava vypadala jinak. Vypadala jako člověk , ale bez křídel. Byl to jeho otec , Luis. Samuel nevěřil svým očím že před ním stojí jeho otec , kterého tak dlouho neviděl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Abigail Abigail | Web | 3. února 2015 v 21:14 | Reagovat

O andělech, už jsem pěkně dlouho nic nečetla, ale je to úžasné, těším se na další a doufám, že bude brzy =)

2 Kira Kira | E-mail | Web | 4. února 2015 v 20:15 | Reagovat

[1]: Opravdu jsem strašně ráda , určitě bude brzy :-D

3 Callia Callia | 4. února 2015 v 22:24 | Reagovat

Miluju andělskou tématiku. :3 Sama jsem měla období, kdy jsem chtěla taky psát o andělích, ale potom mě to přešlo. :D Jinak to byla pěkná kapitola a já se těším na další. :)

4 Kira Kira | E-mail | Web | 5. února 2015 v 19:42 | Reagovat

[3]: Tak to jsem moc ráda :-D Jakto ? Děkuji moc :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama