Soul - Příběh č.1 - Navždy až do smrti

31. ledna 2015 v 14:56 | Kira |  Soul
Jako první bych vám chtěla ukázat Soul S vyplazeným jazykem Přeji pěkné čtení ^^ Vaše Kira


,,Madyson. Ano, přesně tak se jmenovala. Madyson Paley." řekl jsem a pousmál jsem se zlověstně na doktora. Který se na mě podíval s vykulenýma očima a s nevěřícným výrazem. ,, Co se stalo doktore ? " řekl jsem klidným hlasem. ,, Jak se opovažuješ mi říkat takové nesmysly ! " řekl rozrušeným hlasem. ,, Hahaha. Nechtějte mě pane rozesmát. Nebo by se vám líbilo kdybych vás oslovil pane Paley." ,, Jak tohle sakra víš ? " řekl doktor Paley. Neodpověděl jsem. Musel jsem se začít smát na hlas. ,, Tak krásné. Tak krásně krásné. On to neví. Tak mu to povíme. Bude to krásné ! " řval jsem přes celou místnost. ,, S kým to do háje mluvíš Lucasi ?! " řekl doktor Paley a stoupnul si a začal se nervózně rozhlížet po místnosti. ,, Ehm. Nechal jsem se trochu unést vnitřní radostí." řekl jsem a utřel jsem si slzy radosti. ,, Dobrá kde jsem to skončil. Chi. Už vím. U vaší dcery. " řekl jsem a pousmál jsem se. Doktor Paley se pomalu posadil zpátky do křesla. Jeho obličej byl plný strachu. Jak krásné vidět obličej zoufalého otce dcery, která je pár let nezvěstná.


Madyson Paley byla velice sebevědomá dívka s růžovými brýlemi. Dívky jejího věku si myslí, že dobro vždy zvítězí nad zlem. Kdo by si tohle nemyslel. Byla zamilovaná celým svým křehoučkým srdcem do jednoho mladíka jménem Oliver. Jednoho dne se ale vše změnilo. Byl to pro ní každý den jako jiný. Její otec pracoval až příliš mnoho a nevěnoval se jí. Madyson to netrápilo. Útěchu a klid duše hledala u svého milého Olivera, který jí držel nad černočernou dírou zoufalství. Její matka zemřela když jí bylo 15let. Je to už 2roky. Svého otce nikdy nebrala jako otce. Občas přemýšlela o tom jestli její otec nepřihodil poleno k smrti její matky.

Když se Madyson ráno probudila došla jí sms na její mobil. ,, Kdo by to mohl být tak brzo ráno." řekla si a promnula si oči. Sms byla od neznámého čísla a bylo zde napsáno. ,, Pomůžu ti ukončit trápení." Madyson to zaskočilo. Řekl bych, že se začala pomalu bát, ale řekla si, že to bude asi její Oliver. ,, To je zlatíčko." řekla a usmála se. Začátek dne byl stejný. Šla do koupelny se osprchovat, namalovat, učesat. Pro dnešní den si zvolila kraťase s volné tričko s nápisem ,, Memories never die." Jak povznášející. Vzorně si připravila věci do školy. Patřila k nejpilnějším studentkám na zdravotní škole. Nebavilo jí to, ale tuhle školu jí vybral její otec. Doktor Poley si vždycky přál syna, který by kráčel po jeho stopách. Osud mu nepřál a narodila se Madyson. Jaká smůla pane Paley.

Poté co byla nachystaná šla si dát něco na snídani. Její otec byl nečekaně už dávno v práci. Když o tom tak začala přemýšlet pomalu ani nevěděla co vlastně její otec dělá. Vzala si misku a kukuřičné lupínky a poslední mléko z ledničky a nakrájenou zeleninu v krabičce , kterou si včera nachystala na svačinu do školy. Vzala mléko do své křehoučké ručky a začala jej pomalu nalévat do misky. Pomalu a pomalu a pomalu jako když stéká krev po těle. Její žvýkání bych přirovnal k lámajícím se kostem dětských prstů. Krása ( Lucas si olíznul pomalu svůj ukazováček). Když o tom tak mluvím dal bych si stehýnko nebo možná křidýlko.


,, O čem to tady mluvíš ? řekl doktor Paley a utáhnul si svou kravatu. ,, Já ? To jsem nemluvil já." řekl jsem a pousmál jsem se. ,, Kdo asi jiný ? Lucasi, nemám na tohle čas." řekl doktor Paley. ,, Ale ano. Sedí vedle vás a dívá se na vaši pravou krční tepnu." řekl jsem a s úsměvem jsem naklonil hlavu na levou stranu. Doktor zatajil dech a pomalým pohybem se podíval na pravou stranu. Nikoho tam neviděl. Hluboce vydechnul a vytáhnul svůj kapesník z kapsy a utřel si stékající pot po krku. ,, Ehm. Raději budeme pokračovat Lucasi. Dobrá ?" řekl doktor Paley a odkašlal si. ,, Chi. Jak je libo pane."


Madyson vyšla ze svého domu a vykračovala si směrem do školy. Škola nebyla tak daleko. Vždy měla pár minut navíc. Šla rovnou za svým jediným štěstím ve svém životě. Za Oliverem. Milovala ho jako nikoho na tomto světě, ale přece jen dělala jednu velkou chybu a to, že mu věřila víc než sobě. Chudinka. Každý den se scházela se svou láskou v parku za školou. Protože Oliver nechodil na stejnou školu jako ona, bylo to pro ně ideální místo na trávení volných chvílí. Byla celá natěšená, když se blížila k jedné lavičce, kde už na ní čekal její princ krasoň. Když pomyslím na to, jaký to byl krásný pár, tak se mi chce dokonce i uronit slzičku. Dobře, možná to trochu přeháním.

Pokaždé si dali tolik polibků z ,,pravé,, lásky. Jak roztomilé. Chi. Přiznejme si to. Jediné co chybělo k dokonalosti by bylo ten vztah bolestivě rozdělit. Bylo to tak snadné. Krásná všemocná bolest. Jak já ji miluju ( Lucas zalapal po dechu a usmál se dojetím). Madyson uniklo kolik času má než začne vyučování. Byla tak šťastná, že může trávit čas s tím koho opravdu miluje. ,, Ale ne. To už je tolik hodin. Promiň čumáčku už musím jít." řekla ale když se chtěla rozběhnout Oliver jí chytnul za ruku a přitáhnul si jí. Strčil jí ten teplý sval do krku. Oooo. Měkký kus svalstva.

Madyson byla tak rozrušená a ve stresu, že příjde pozdě na hodinu patologie. Osud jí nahrál do karet. Když stála před školou zjistila, že její kabelka zůstala na lavičce kde byla s Oliverem. ,, To je snad 13. pátek ?" pomyslela si a rozběhla se zpátky do parku. Sice nebyla sportovní typ, ale znáte to. Když nestíháte zvládnete vše během pár minut než obvykle. Madyson byla kousek od lavičky, když najednou uviděla stojícího Olivera u lavičky. ,, Jéé Olive....." nedokázala dokončit větu. Srdce zasáhl ostrý šíp. Z očí ji začaly stékat potoky slz. Znáte jak se dávali lidi do železné panny ? Takhle trpěla její duše. To muselo být vzrušující. Pomalu a bolestivě. Bolelo by vás, kdyby jste na vlastní oči viděli jak se vaše láska líbá s vaši nejlepší kamarádkou. Já bych se smál štěstím. Hahaha.

Jakoby zapomněla, že má vlastně vyučování. Rozběhla se směrem domů. Neohlížela se. Její srdce zpívalo bolestnou píseň. Tenhle zpěv bych mohl poslouchat celý svůj život ( řekl plný natčení Lucas). Zamkla se do svého pokoje. Vlezla do své šatní skříně a zavřela se tam. ,, Proč ? Proč? Pomozte mi někdo. Strašně mě bolí srdce. Ne. Néééé! Porosím. Já už nechci trpět. Prosím. Pomozte mi !" řvala Madyson a schoulila se do klubíčka. Brečela celým svým srdcem. Její žal byl tak silný. Plný bolesti a nenávisti. Po několika minutách Madyson ani nebrečela, přímo řvala šílenstvím.

,, Bůůůů,, ozvalo se z Madysonového mobilu. Madyson utichla a vytáhla mobil z kapsy. Došla jí sms. Sms od neznámého čísla. ,, Pomůžu ti se toho trápení zbavit. Pomůžu ti. Setkáme se na střeše rozpadlého panelového domu na kraji města. Přiď sama." Madyson nic neřekla. Stanula se sklopenou hlavou a utřela si slzy po obličeji. ,, Přídu." řekla a zvednula hlavu. Jak krásné, že pane doktore. Vaše dcera se rozhodla poslechnout člověka, kterého nikdy neviděla. Jak zoufalý čin. Madyson si vzala svou černou mikinu s kapucí a do kapsy si dala svůj mobil. Byla tak odhodlaná vyhledat pomoc. Hodná holka. Chi. Nemyslíte pane doktore ? Moc hodná.

Byla u únikových schodů panelového bytu. Zvedla hlavu vzhůru. Nikoho neviděla byla pomalu už tma. Madyson se zhluboka nadechla. Vytáhla mobil z kapsy a hodila ho do popelnice, která stála vedle ní. Madyson šla pomalu po schodech nahoru. Když vyšla na střechu porozhlídla se. Nikoho neviděla. ,, Tak kde si ?" řekla potichu jemným hláskem. ,, Jsem přímo za tebou. Madyson. " řekl stín stojící za ní. ,, To jsi ty ? " řekla a popošla k temné postavě blíž. ,, Ano. Ten co ti posílal ty sms. " řekl hlas. ,, Tak mi okamžitě pomoc ! " zařvala plným hlasem zoufalství. Řvala jako zvíře , které zabíjí smečka hladových lvů. Jsem jako v sedmém nebi. Hlas plný bolesti ( Lucas se postavil. Natáhnul do stran ruce a širokým úsměvem a očima plné radosti se díval na strop).

,, Poť semnou zlatíčko." řekla tajemná postava a šla směrem na konec střechy. Madyson šla za ním. ,, Jen se podívej. Co tam dole vidíš ? " řekl chlap a chytnul Madyson za rameno. Madyson se nahnula směrem dolů. ,, Rozlitou červenou barvu." řekl a polknula. ,, Haha. To má milá je krev. Lidská krev." řekl hlas a začal se smát. Madyson zbledla. ,, Lidi se zabíjejí z různých důvodů. Ze zklamání, z finančních důvodů a dokonce i jen tak z rozmaru. Nedokážou s jejich pocity žít. Prakticky nemají proč žít. Chcou zanechat vzkaz. Chcou aby pozůstalí trpěli. Chceš to taky ? " ,, Cože ? " odvětila Madyson. ,, No přece zanechat odkaz bolesti. Ukaž jim. Jak moc tě bolelo. Jak moc si trpěla. Znič jim život jako to oni udělali tobě. Buď volná ! Navždy volná ze světa bolesti ! Nech je kráčet po cestě bolesti a zoufalství ! Jejich vnitřní hlas je dovede na pokraj šílenství ! " řekl muž plný emocí a dychtivosti. Madyson stála na místě. Kolem ní fučel letmý noční vánek. V jejím výrazu bylo prázdno. Byla jako schránka bez emocí. Bože, asi začnu brečet. ,, Hodná holka. Ukaž těm bastardům co je to BOLEST ! " řekl tajemný muž a poplácal Madyson po rameni a pomalým krokem odešel.



,, A víš ty doktůrku jak to se slečnou dopadlo. Skočila a rozplácla se jako shnilé jablko. Bylo krásné a po čase prohnilé. Hahaha ! " řekl jsem a chytl jsem záchvat smíchu. ,, Ty kreténe ! Zabiju tě ! Jak se opovažuješ takhle mluvit o mé nezvěstné dceři ! Chcípneš v pekle ty hajzle ! řval na mě. Byl plný zlosti. ,, Měl bych snad dodat, že její smrt vám prospěla." řekl jsem a zlověstně jsem se usmál. Doktor se napřáhl pěstí ke mě. Bohužel. Nestihnul to. Přiběhli muži, kteří stáli za dveřmi a chytli doktora Paleye a odtáhli ho z místnosti. ,, No tak doktůrku vraž mi jednu. Chcu po dlouhé době cítit ten krásný pocit bolesti ! Brzy nashledanou." Chceme ještě mnohem mnohem víc šílenství !! HAHA....HAHA..... HAHAHAHÁ !!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Abigail Abigail | Web | 31. ledna 2015 v 20:34 | Reagovat

Wow, to je úžasné =) Jinak mezi spřátelené tě beru =) Doufám, že nevadí, že to píši sem? Jestli ano, omlouvám se...

2 Kira Kira | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 20:38 | Reagovat

[1]: Jsem ráda jestli se ti to líbilo :) Nene určitě ne :) právě naopak :-D Jdu si tě přidat :-)

3 Abigail Abigail | Web | 1. února 2015 v 14:49 | Reagovat

[2]: dobře =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama