Leden 2015

Soul - Příběh č.1 - Navždy až do smrti

31. ledna 2015 v 14:56 | Kira |  Soul
Jako první bych vám chtěla ukázat Soul S vyplazeným jazykem Přeji pěkné čtení ^^ Vaše Kira


,,Madyson. Ano, přesně tak se jmenovala. Madyson Paley." řekl jsem a pousmál jsem se zlověstně na doktora. Který se na mě podíval s vykulenýma očima a s nevěřícným výrazem. ,, Co se stalo doktore ? " řekl jsem klidným hlasem. ,, Jak se opovažuješ mi říkat takové nesmysly ! " řekl rozrušeným hlasem. ,, Hahaha. Nechtějte mě pane rozesmát. Nebo by se vám líbilo kdybych vás oslovil pane Paley." ,, Jak tohle sakra víš ? " řekl doktor Paley. Neodpověděl jsem. Musel jsem se začít smát na hlas. ,, Tak krásné. Tak krásně krásné. On to neví. Tak mu to povíme. Bude to krásné ! " řval jsem přes celou místnost. ,, S kým to do háje mluvíš Lucasi ?! " řekl doktor Paley a stoupnul si a začal se nervózně rozhlížet po místnosti. ,, Ehm. Nechal jsem se trochu unést vnitřní radostí." řekl jsem a utřel jsem si slzy radosti. ,, Dobrá kde jsem to skončil. Chi. Už vím. U vaší dcery. " řekl jsem a pousmál jsem se. Doktor Paley se pomalu posadil zpátky do křesla. Jeho obličej byl plný strachu. Jak krásné vidět obličej zoufalého otce dcery, která je pár let nezvěstná.


Madyson Paley byla velice sebevědomá dívka s růžovými brýlemi. Dívky jejího věku si myslí, že dobro vždy zvítězí nad zlem. Kdo by si tohle nemyslel. Byla zamilovaná celým svým křehoučkým srdcem do jednoho mladíka jménem Oliver. Jednoho dne se ale vše změnilo. Byl to pro ní každý den jako jiný. Její otec pracoval až příliš mnoho a nevěnoval se jí. Madyson to netrápilo. Útěchu a klid duše hledala u svého milého Olivera, který jí držel nad černočernou dírou zoufalství. Její matka zemřela když jí bylo 15let. Je to už 2roky. Svého otce nikdy nebrala jako otce. Občas přemýšlela o tom jestli její otec nepřihodil poleno k smrti její matky.

Když se Madyson ráno probudila došla jí sms na její mobil. ,, Kdo by to mohl být tak brzo ráno." řekla si a promnula si oči. Sms byla od neznámého čísla a bylo zde napsáno. ,, Pomůžu ti ukončit trápení." Madyson to zaskočilo. Řekl bych, že se začala pomalu bát, ale řekla si, že to bude asi její Oliver. ,, To je zlatíčko." řekla a usmála se. Začátek dne byl stejný. Šla do koupelny se osprchovat, namalovat, učesat. Pro dnešní den si zvolila kraťase s volné tričko s nápisem ,, Memories never die." Jak povznášející. Vzorně si připravila věci do školy. Patřila k nejpilnějším studentkám na zdravotní škole. Nebavilo jí to, ale tuhle školu jí vybral její otec. Doktor Poley si vždycky přál syna, který by kráčel po jeho stopách. Osud mu nepřál a narodila se Madyson. Jaká smůla pane Paley.

Poté co byla nachystaná šla si dát něco na snídani. Její otec byl nečekaně už dávno v práci. Když o tom tak začala přemýšlet pomalu ani nevěděla co vlastně její otec dělá. Vzala si misku a kukuřičné lupínky a poslední mléko z ledničky a nakrájenou zeleninu v krabičce , kterou si včera nachystala na svačinu do školy. Vzala mléko do své křehoučké ručky a začala jej pomalu nalévat do misky. Pomalu a pomalu a pomalu jako když stéká krev po těle. Její žvýkání bych přirovnal k lámajícím se kostem dětských prstů. Krása ( Lucas si olíznul pomalu svůj ukazováček). Když o tom tak mluvím dal bych si stehýnko nebo možná křidýlko.


,, O čem to tady mluvíš ? řekl doktor Paley a utáhnul si svou kravatu. ,, Já ? To jsem nemluvil já." řekl jsem a pousmál jsem se. ,, Kdo asi jiný ? Lucasi, nemám na tohle čas." řekl doktor Paley. ,, Ale ano. Sedí vedle vás a dívá se na vaši pravou krční tepnu." řekl jsem a s úsměvem jsem naklonil hlavu na levou stranu. Doktor zatajil dech a pomalým pohybem se podíval na pravou stranu. Nikoho tam neviděl. Hluboce vydechnul a vytáhnul svůj kapesník z kapsy a utřel si stékající pot po krku. ,, Ehm. Raději budeme pokračovat Lucasi. Dobrá ?" řekl doktor Paley a odkašlal si. ,, Chi. Jak je libo pane."


Madyson vyšla ze svého domu a vykračovala si směrem do školy. Škola nebyla tak daleko. Vždy měla pár minut navíc. Šla rovnou za svým jediným štěstím ve svém životě. Za Oliverem. Milovala ho jako nikoho na tomto světě, ale přece jen dělala jednu velkou chybu a to, že mu věřila víc než sobě. Chudinka. Každý den se scházela se svou láskou v parku za školou. Protože Oliver nechodil na stejnou školu jako ona, bylo to pro ně ideální místo na trávení volných chvílí. Byla celá natěšená, když se blížila k jedné lavičce, kde už na ní čekal její princ krasoň. Když pomyslím na to, jaký to byl krásný pár, tak se mi chce dokonce i uronit slzičku. Dobře, možná to trochu přeháním.

Pokaždé si dali tolik polibků z ,,pravé,, lásky. Jak roztomilé. Chi. Přiznejme si to. Jediné co chybělo k dokonalosti by bylo ten vztah bolestivě rozdělit. Bylo to tak snadné. Krásná všemocná bolest. Jak já ji miluju ( Lucas zalapal po dechu a usmál se dojetím). Madyson uniklo kolik času má než začne vyučování. Byla tak šťastná, že může trávit čas s tím koho opravdu miluje. ,, Ale ne. To už je tolik hodin. Promiň čumáčku už musím jít." řekla ale když se chtěla rozběhnout Oliver jí chytnul za ruku a přitáhnul si jí. Strčil jí ten teplý sval do krku. Oooo. Měkký kus svalstva.

Madyson byla tak rozrušená a ve stresu, že příjde pozdě na hodinu patologie. Osud jí nahrál do karet. Když stála před školou zjistila, že její kabelka zůstala na lavičce kde byla s Oliverem. ,, To je snad 13. pátek ?" pomyslela si a rozběhla se zpátky do parku. Sice nebyla sportovní typ, ale znáte to. Když nestíháte zvládnete vše během pár minut než obvykle. Madyson byla kousek od lavičky, když najednou uviděla stojícího Olivera u lavičky. ,, Jéé Olive....." nedokázala dokončit větu. Srdce zasáhl ostrý šíp. Z očí ji začaly stékat potoky slz. Znáte jak se dávali lidi do železné panny ? Takhle trpěla její duše. To muselo být vzrušující. Pomalu a bolestivě. Bolelo by vás, kdyby jste na vlastní oči viděli jak se vaše láska líbá s vaši nejlepší kamarádkou. Já bych se smál štěstím. Hahaha.

Jakoby zapomněla, že má vlastně vyučování. Rozběhla se směrem domů. Neohlížela se. Její srdce zpívalo bolestnou píseň. Tenhle zpěv bych mohl poslouchat celý svůj život ( řekl plný natčení Lucas). Zamkla se do svého pokoje. Vlezla do své šatní skříně a zavřela se tam. ,, Proč ? Proč? Pomozte mi někdo. Strašně mě bolí srdce. Ne. Néééé! Porosím. Já už nechci trpět. Prosím. Pomozte mi !" řvala Madyson a schoulila se do klubíčka. Brečela celým svým srdcem. Její žal byl tak silný. Plný bolesti a nenávisti. Po několika minutách Madyson ani nebrečela, přímo řvala šílenstvím.

,, Bůůůů,, ozvalo se z Madysonového mobilu. Madyson utichla a vytáhla mobil z kapsy. Došla jí sms. Sms od neznámého čísla. ,, Pomůžu ti se toho trápení zbavit. Pomůžu ti. Setkáme se na střeše rozpadlého panelového domu na kraji města. Přiď sama." Madyson nic neřekla. Stanula se sklopenou hlavou a utřela si slzy po obličeji. ,, Přídu." řekla a zvednula hlavu. Jak krásné, že pane doktore. Vaše dcera se rozhodla poslechnout člověka, kterého nikdy neviděla. Jak zoufalý čin. Madyson si vzala svou černou mikinu s kapucí a do kapsy si dala svůj mobil. Byla tak odhodlaná vyhledat pomoc. Hodná holka. Chi. Nemyslíte pane doktore ? Moc hodná.

Byla u únikových schodů panelového bytu. Zvedla hlavu vzhůru. Nikoho neviděla byla pomalu už tma. Madyson se zhluboka nadechla. Vytáhla mobil z kapsy a hodila ho do popelnice, která stála vedle ní. Madyson šla pomalu po schodech nahoru. Když vyšla na střechu porozhlídla se. Nikoho neviděla. ,, Tak kde si ?" řekla potichu jemným hláskem. ,, Jsem přímo za tebou. Madyson. " řekl stín stojící za ní. ,, To jsi ty ? " řekla a popošla k temné postavě blíž. ,, Ano. Ten co ti posílal ty sms. " řekl hlas. ,, Tak mi okamžitě pomoc ! " zařvala plným hlasem zoufalství. Řvala jako zvíře , které zabíjí smečka hladových lvů. Jsem jako v sedmém nebi. Hlas plný bolesti ( Lucas se postavil. Natáhnul do stran ruce a širokým úsměvem a očima plné radosti se díval na strop).

,, Poť semnou zlatíčko." řekla tajemná postava a šla směrem na konec střechy. Madyson šla za ním. ,, Jen se podívej. Co tam dole vidíš ? " řekl chlap a chytnul Madyson za rameno. Madyson se nahnula směrem dolů. ,, Rozlitou červenou barvu." řekl a polknula. ,, Haha. To má milá je krev. Lidská krev." řekl hlas a začal se smát. Madyson zbledla. ,, Lidi se zabíjejí z různých důvodů. Ze zklamání, z finančních důvodů a dokonce i jen tak z rozmaru. Nedokážou s jejich pocity žít. Prakticky nemají proč žít. Chcou zanechat vzkaz. Chcou aby pozůstalí trpěli. Chceš to taky ? " ,, Cože ? " odvětila Madyson. ,, No přece zanechat odkaz bolesti. Ukaž jim. Jak moc tě bolelo. Jak moc si trpěla. Znič jim život jako to oni udělali tobě. Buď volná ! Navždy volná ze světa bolesti ! Nech je kráčet po cestě bolesti a zoufalství ! Jejich vnitřní hlas je dovede na pokraj šílenství ! " řekl muž plný emocí a dychtivosti. Madyson stála na místě. Kolem ní fučel letmý noční vánek. V jejím výrazu bylo prázdno. Byla jako schránka bez emocí. Bože, asi začnu brečet. ,, Hodná holka. Ukaž těm bastardům co je to BOLEST ! " řekl tajemný muž a poplácal Madyson po rameni a pomalým krokem odešel.



,, A víš ty doktůrku jak to se slečnou dopadlo. Skočila a rozplácla se jako shnilé jablko. Bylo krásné a po čase prohnilé. Hahaha ! " řekl jsem a chytl jsem záchvat smíchu. ,, Ty kreténe ! Zabiju tě ! Jak se opovažuješ takhle mluvit o mé nezvěstné dceři ! Chcípneš v pekle ty hajzle ! řval na mě. Byl plný zlosti. ,, Měl bych snad dodat, že její smrt vám prospěla." řekl jsem a zlověstně jsem se usmál. Doktor se napřáhl pěstí ke mě. Bohužel. Nestihnul to. Přiběhli muži, kteří stáli za dveřmi a chytli doktora Paleye a odtáhli ho z místnosti. ,, No tak doktůrku vraž mi jednu. Chcu po dlouhé době cítit ten krásný pocit bolesti ! Brzy nashledanou." Chceme ještě mnohem mnohem víc šílenství !! HAHA....HAHA..... HAHAHAHÁ !!!

Téma týdne - ,,Vyber si "

30. ledna 2015 v 13:47 | Kira |  Témata týdne
Tohle téma týdne mě nabádá přímo k jednomu. ,,Vyber si " své vlastní téma o kterém chceš psát. Myslím si, že z tohohle úhlu pohledu to vezme hodně lidí. Určitě nebudu psát něco co bych si měla vybrat např. ,, Vyber si co chceš na jídlo a podobné fráze, které používáme každý den a to né jenom jednou.

Upřímně mě moc tyhle věci psát nejdou, ale když je tu ta příležitost tak se jí uchytím. Podle mě si ale člověk v životě nikdy nevybere tu správnou cestu po které by měl kračit. Hodně lidí je ovlivňováno vlivy. Některé si člověk ani neuvědomí protože jsou tak nepatrné, že si je ani neuvědomujeme. ( jak moudré ) Rozhodla jsem se napsat něco jak vidím budoucnost lidí.

Nikdo z nás si nevybere místo, čas a ani podmínky v jakých se narodíme. Upřímně mi to příde jako nespavedlivost. Proč lidi , kteří si neváži základních lidských hodnot žijí v blahobytu a ten co nemá v životě pomalu nic žije v bolesti a utrpení. Možná patříte k těm, kterým osud natož štěstí moc nepřálo. Já bych se zařadila k lidem, kteří v životě nemají mo štěstí, ale rozhodně si nehodlám klesnou až na samotné dno.

Když se podívám na tuhle dobu. Tak upřímně nevadí mi pokroky v medicíně atd. Ale tzv. ,, věci na ulehčení života,, myslím si, že z lidí zachvilu budou tučné prasata , která si pomalu ani nezavážou tkaničky na botech, aniž by mi to nějaký robot nemusel zavázat sám od sebe. Při pomyšlení co se děje tzv ,, vyšší společnosti ,, tak jsme jen pracující stroje a je jim jedno v jakých podmínkách žijeme. Je jim jedno , že umíráme. Hlavně že ani mají své peníze. Nevím co k tomu jiného dodat. Mohla bych mít dokonce i narážku na medicínu. Co víte. Třeba lék na rakovinu dávno je, ale proč by lidem měli dávat lék, když za nemocného člověka mají x tolik peněz. Nevylečívás. Chcou vás léčit.

Abych trochu odbočila tak se podívám na dnešní mladé lidi. Abych nevypadala, že o tom nic nevím tak mi je 17 ( zachvilu 18) let a upřímně hnusím se dnešní mládeží. Nalité 13-15 leté holky po klubech. Malé děti které mají lepší mobily než vy a bezproblémově vám začnou nadávat sprostými nadávkami. Dívky zmalované ,že ani nevíte zda jí je 20 nebo 10 let a kluci ... ehm chlapci, kteří nebojují o holku ( spíš je to v dnešní době naopak ) a přemýšlí v kolik hodin budou muset vstávat aby si stihli nalakovat nehty. Přeháním to. Nejsou všichni stejní. Já rozhodně nepatřím mezi slečny dnešní doby.

Upřímně zajímalo by mě. Jak bude svět vypadat až já budu mít tak 30-40let. Člověk se bude bát vyjít z domu. ( ono už je to pomalu podobné ) Jaký je váš názor na dnešní dobu ?

Shrnutí povídek

30. ledna 2015 v 12:28 | Kira |  Moje povídky
AHojte ^^ Jak jste asi zjistili tak jsem na dvou blogách. Tenhle bude více osobnější atd S vyplazeným jazykem Když jste 3 na blogu tak musíte dát víc prostoru jiným lidem Smějící se Tak proto jsem na dvou blogách.

Chtěla bych shrnout povídky které jsem zatím napsala :)

Temné dny - ZDE !!
  • Mám napsáno a uvěřejněno 11 dílů ( některé jsou na více části + prolog)
  • Tahle povídka je bohužel pozastaena
  • Je to má první povídka takže nečekejte zázrak :)
  • Je to spíš takový ,,slaďák,, :D

Ve stínu křídel - ZDE !!

  • Mám napsáno 7dílů ( některé jsou na více částí + prolog)
  • Není pozastavena , pořád jí píšu
  • Je to moje druhá povídka , je na tom líp xD
  • Je to na andělskou tématiku
Soul - ZDE !!

  • Mám napsáno 3 díly ( + prolog )
  • Je nejnovější a podle mě je nejlepší ^^ ( jsem na ní velice hrdá )
  • Je to psycho povídka a happy end tam nehledejte, spíše naopak xD
  • Je to souhrn různých povídek ( příběhů )


Pro více informací si přečtěte představení povídek Smějící se

  • Kratší povídky - ZDE !! (Soul)
  • Delší povídky - ZDE !! ( Temné dny , Ve stínu křídel )
  • Jednorázovky - ZDE !! ( zatím žádná )

PS: Dole je důležitá anketa S vyplazeným jazykem

Soul - Prolog

30. ledna 2015 v 12:16 | Kira |  Soul

Seděl jsem v bílé místnosti. Jenom já a nikdo jiný. Vlastně ano, nebyl jsem tam sám. Bylo tam semnou mé druhé já. Mluvilo v mojí hlavě neustále to samé do kola. ,, Musíme být volní." Nikdy jsem ten hlas nedokázal utišit. Je to už pár let co v mojí hlavě neustále mluví. Teď se asi ptáte. Jak s tímhle dokážu žít ? Jak snadná odpověď. Já už totiž pár let nežiju. Proč vlastně žít když nemáte důvod. Sedím tady už 2 roky. Nejsem žádný blázen. Jenom jsem pro tuhle společnost nepochopen. Každý kdo se liší od ostatní je buď blázen nebo pitomec. Jak hluboce klesla tahle společnost. Je mi zle když pomyslím na jakoukoliv lidskou bytost na tomhle světě. Připadá vám, že mé srdce je ledové jako kámen. Já už žádné srdce nemám. Mé srdce se proměnilo v prach. Teď sedím na posteli se zavřenýma očima a čekám než mi muži v bílém otevřou dveře.

Pomalu jsem otevřel své oči na které mi svítil paprsek světla, který vycházel z okýnka ve dveří. Dívali se na mě hnědé oči. Byl to muž, který měl na starosti hlídaní pokojů pro blázny. Vůbec nevím co tady vlastně dělám. Já nejsem blázen. Dveře se pomalu otevírali. ,, Tak poť Lucasi. Dnes jako obvykle." řekl muž stojící ve dveří. Řekl bych vám jak se jmenuje, ale jeho jméno by mi bylo k ničemu. ,, Jak jsme se dneska vyspali ? " dodal muž a poplácal mi po rameni. ,, Udělej to ještě jednou a zabiju tě." řekl jsem a probodával jsem ho pohlede. ,, Klid chlape jo ! " řekl muž a poodstoupil odemně. Vážně si myslíte, že bych ho zabil. Ne nezabil. Jenom jsem jiný než vy všichni.

Každý den v téhle díře byl stejný. Hlas, který mi říkal co mám dělat a zase ubohé prázdné duše, které mě snažili změnit. Nemyslím si, že všichni lidé se zbláznili před nástupem. Zbláznili se až tady. Jsme tu jako zvířata v klecích na kterých se vydělávají špinavé peníze. Oni vás nechcou vyléčit. Oni vás chcou léčit. Nelituju nikoho kdo se tu dostal. Nezajímá mě jejich příběh. Miluju se dívat na jejich obličeje prázdnoty a šílenství. Naplňuje mě to a zároveň uklidňuje to hlas ve mě, který se už nikdy neutiší. Šel jsem s mužem s hnědýma očima po chodbě. Neustále sledoval mé pohyby. Věřil bych tomu, že sledoval i každičký pohyb mých vlasů. Cestou jsme potkali několik takových mužů. Jejich výrazy byly kamenné a chladné. Když při pohledu na mě jsem z nich cítil strach. Bylo to tak krásné co dokáže jeden člověk vyvolat v lidích. Pousmál jsem se.

Netrvalo dlouho a došli jsme k jedné velice známé místnosti. Každý den mě tady vodí abych mluvit o sobě a o svých pocitech. Přijde mi to tak dětinské. Nikdy jsem s tím člověkem moc nemluvil. Pro dnešek jsem si řekl, že bych přece jen mohl mluvit. Nevěřím, že bych byl pochopen, ale chci vidět doktorův výraz v obličeji. Muž s hnědýma očima zaklepal na dveře. ,, Lucas." řekl a hned na to se ozvalo za dveřmi ,, Pošlete ho dovnitř. Už tu na něj čekám." Muž otevřel dveře a ukázal mi rukou abych šel dál. Vešel jsem dovnitř. Musel jsem přivřít oči. Bylo tam až moc světla z velkých prosklených oken. Místnost do které jsem vstoupil byla celkem maličká. Na pravé straně byli dvě velká červená křesla. Uprostřed byl velký pracovní stůl s počítačem a hned za ním bylo velké okno. Po pokoji byl velký modrý koberec, bílé stěny a pokaždé když jsem zde vkročil byla na levé straně pokoji dvě velké kamery. Za kamerami byla zeď a přes ní velké zrcadlo. Myslí si snad, že nevím, že zrcadlo není zrcadlo ale pozorovací místnost.

Jaká ubohost si mě natáčet a pozorovat mě. ,, Dobrý den Lucasi. Už tu na tebe čekám. Prosím posaď se. Hned začneme." řekl doktor a vytáhnul se ze šuplíku svůj zápisník. Dneska byl neobvykle napnutý. Proto asi byly dneska dané tři kamery místo dvou. Sedl jsem si na velké červené křeslo. Bylo celkem pohodlné. ,, Tak dobrá Lucasi. Máš něco na srdci nebo se tě mám zase ptát ?" řekl doktor a sednul si pohodlně na vedlejší křeslo. Dal jsem si ruce za hlavu a opřel se. ,, Dobrá doktůrku. Co by jste řekl na milostný příběh jedné středoškolské studentky." řekl jsem a podíval se na doktora. Odkašlal si. Nečekal, že mu vůbec odpovím. Dokonce jsem uviděl kapičku potu, která mu tekla po čele. ,, S-s-studentku ?" řekl vylekaně. ,, Ano o dívce, která si z vlastního rozmaru vzala život."



PS: Dole je důležitá anketa S vyplazeným jazykem

Ve stínu křídel - Prolog

30. ledna 2015 v 12:13 | Kira |  Ve stínu křídel

Kdysi dávno , ještě na počátku věků byly na světě stvůry a démoni různých tvarů a velikostí. Pekelná stvoření měli své peklo na zemi. Ty bestie ale toužili po velkoleposti a moci a proto se rozhodli že se zmocní samotných nebes. Velitel těchto bezpáteřných příšer se vydal po schodech k nebesům. Pekelná stvoření stoupala výš a výš. Došel se svou pekelnou armádou až k samotné nebeské bráně ,když v tom se nad jejími hlavami proletěl stín. Pekelná stvoření byla až moc sebejistá svou sílou a stínu si vůbec nevšímala. Pekelný velitel pokračoval kupředu.

,, Stůj Satane. Uděláš ještě jeden krok a budeš zahnán do nejtemnějších koutů světa ! " řekla postava před pekelným velitelem. Postava byla osvícená světlem , Satana to donutilo si zakrýt svými pařáty oči. Byl to anděl s velkými bílými křídly ve zlaté zbroji , v ruce mu planul ohnivý meč. Satan se začal zlověstně smát ,, Ty ustup anděle , nemáš proti mě sebemenší šanci ! " řekl Satan a olízl se. Anděl zavřel oči a pousmál se. Satan nechápal proč se anděl směje ale brzy zjistil příčinu andělového úsměvu. Za andělem přicházeli další a další andělé.


Satan nenáviděl tyhle stvoření , jejich pach byl nesnesitelný. ,, Připraven Satane ?" řekl anděl a vzlétl. Satan neřekl ani slovo , otočil se na svoji armádu a svým strašlivým řevem dal rozkaz na útok. Byla to bitva na které nebesa ani peklo nezapomene. Bitva která určila řád světu. Bylo prolito tisíce krve na obou stranách, ale přece jedna vyhrávala. Satan byl plný zlosti a nenávisti , byl si jist že ty nebeské bytosti padnou ale mýlil se. Válka trvala několik stovek let. Nebe vyhrálo nad Satanem a velitel pekelných stvůr musel ustoupit. Satan a jeho příznivci byli zahnáni k samotným bránám pekla která byla pomalu od samotného jádra světa a aby andělé zajistili že Satan a jeho příznivci se nedostali znovu na povrch , vytvořili tajenou pečeť, pečeť která šla zrušit pouze za pomocí andělské energie.

Andělé byli ale velice chytří a aby zajistili, že se mezi nimi neobjeví zrádce který by chtěl otevřít bránu samotného pekla, tak za pomocí mocných archandělů vytvořili amulet brány s jehož pomocí se otevřou pekelné brány a rozpoutají strašlivou pohromu na zemi.

Po válce byla země očištěna od pekelných příšer a Stvořitel vytvořil na zemi lidi. Protože andělé začali sami o sobě pochybovat , kdo by byl hoden jako strážce amuletu , tak se rozhodli ho uschovat u jednoho nejvyššího velitele andělů , Lazail. Bohužel začali nepokoje. Druhý nejvyšší velitel jménem Sallilus nesouhlasil s přidělením amuletu jeho dávnému spolubojovníkovu Lazailovi. Andělé se rozdělili na dvě strany. Jedna chtěla aby ochránce byl Sallilus a druhá souhlasila s udělením amuletu Lazailovi. Byla rozpoutána bitva o amulet. Sallilusovi příznivci byli velice krvavě povražděni a ti kteří přežili byli potrestáni Stvořitelovým hněvem. Stvořitel poslal nevěřící v jeho rozhodnutí na zem aby pikali za zpronevěru a čekali na odpuštění. Říkalo se jim Padlý andělé.

Na den kdy měli být padlý svrženi na zem dohlížel samotný Lazail. Stál na vrcholu a pyšnil se vyhranou bitvou o amulet. Lazail se podíval na padlého anděla Salliluse. Nevypadal jakoby prosil o odpuštění. Lazail zneklidnil a rozhodl se podíval se na zrádce z blízka . Chtěl aby anděl poslední co uviděl před pádem byl on, vítěz který zničil jeho ubohou snahu. ,, Žij v pokoji bratře . " řekl Salilus a usmál se . Lazaila popadl hněv. ,, Budeš pikat za zpronevěru . Zvrhněte ho z nebes ! " zařval Lazail. Pod Sallilusem se propadla nebesa a padal na zem jako velká ohnivá koule. Lazail odvrátil svůj zrak a vydal se do nebeských komnat. Něco mu tady nehrálo. ,, Otevřete mi ! " zařval Lazail na stráže u brány do jeho komnat. Lazail vletěl do budovy a jeho cíl byl jasný , zkontrolovat amulet. Uprostřed místnosti byl malý mramorový sloupek , byl osvícen samotným Sluncem. Lazail šel rychlím krokem směrem k němu. Byla tam dřevěná bednička. Lazail jí okamžitě otevřel a v ruce se mu vytvořil ohnivý meč a prosekl sloupek na půl. Okamžitě přiběhli strážící andělé ,, Co se stalo pane ? " zeptal se jeden z andělů. ,, Vyhlaste na poplach , jeden z padlých má něco co mu nepatří. " ,,Ano , pane. " řekl druhý ze strážících andělů a vyletěli z budovy. Lazail byl plný vzteku. ,, SALLILUSI !!!" bylo to jediné co šlo slyšet z budovy.

Sallilus seděl u vodopádu a díval se na nebe. Roztáhl své černé křídla a vyhříval se. Slyšel řev anděla a pousmál se. ,, Teď teprve začala bitva , Lazaile. " řekl si jen tak pro sebe a zavřel oči.


Nebe nad zemí se začalo zatahovat a rozpoutala se nelítostná bouře. Blesk padal na zem jeden za druhým. Boj o amulet teprve začal....


PS: Dole je důležitá anketa S vyplazeným jazykem

Temné dny - Prolog

30. ledna 2015 v 12:05 | Kira |  Temné dny

Cítila jsem ho, nebyl pochyb , byl stále na pohybu....Zastavil se. Skrčila jsem se v křoví a sledovala temný stín kráčející po lesní mýtině. Nespouštěla jsem z něho oči, když v tom jsem ucítila lehké zachvění za mými zády, cítila jsem jak se za mnou zhmotňuje stín , rukou jsem pomalu sjela po meči a připravila se na usmrcení protivníka , když jsem uviděla JEHO. Kluk v černém plášti a maskou lovce na obličeji.,,Vylekala jsem se. " zašeptala jsem. Jmenoval se Sam. Byl lovec , lovec přízraků jako já , znám ho už od akademie. Sam si sundal masku a škodolibě se na mě usmál. Doufala jsem že přízrak nás neslyšel ale mýlili jsem se..zmizel. ,,Kruci." zaklela jsem ,,Kvůli tobě ! " ,, Omlouvám se Call , ale chtěl jsem ..." nestihl ani doříct větu když v tom za mými zády vyletěl přízrak s vytasenými drápy , připraven nám roztrhat duše na kusy až z nás zbude jen prázdná lidská schránka.

Okamžitě jsem vytáhla meč a vrhla se na nepřítele. Sam uskočil. Přízrak se ohnal svými drápy přímo na mou hlavu , nepovedlo se mu to , vykryla jsem jeho útok mečem a připravila se na proti útok, ale než jsem se napřáhla tak se vypařil jako pára a místo přízraku stál Sam, v ruce měl dýku. ,,Už zase se předvádíš. " řekla jsem velice naštvaným hlasem, Sam se jen usmál , dal si masku na obličej a zmizel ve večerní tmě. Chtěla jsem mu ještě něco říct ale nestihla jsem ze sebe vydat ani hlásku , vzteky jsem praštila do stromu otočila se zády. Opřela jsem se a zadívala se na noční oblohu , byla to krásná noc , noc lovu.

Mé kochání nevydrželo dlouho když jsem uslyšela v dáli křik přízraků ... bylo jich spousty ale něco mi na tom nesedělo , bylo cítit něco temného , temnějšího než přízraci nebo duchové....byli to démoni. Krev mi vřela vzrušením po boji ale musela jsem ustoupit a zmizet co nejdříve to šlo. Něco nebylo v pořádku. Něco temného se dalo do pohybu, toužící po moci , plné nenávisti a nicoty.


Ps: Dole je pro mě důležitá anketa S vyplazeným jazykem

AFFs

30. ledna 2015 v 11:53 | Kira |  Ostatní

Protože AFFs je pro mnoha lidí vážně důležité a né vždy se to vyplatí dělat někomu reklamu, tak jsem se rozhodla udělat příspěvek na kterém můžete psát o AFFs semnou S vyplazeným jazykem Takže začneme :

  • 1) Napište své jméno ( pod kterým mám vás nazvat )
  • 2) Odkaz na váš blog
  • 3) O čem je váš blog
  • 4) Proč chcete AFFs ( jak nečekané xD )
  • 5) Zaujala vás nějaká moje povídka ( dobrovolné )
Doufám ,že budete upřímní a né lhát kvůli AFFs ^^ Na vaše komentáře budu odpovídat :)

Představení povídky Temné dny

30. ledna 2015 v 0:04 | Kira |  Delší povídky

Jsem ráda že vám můžu představit svoji uplně první povídku Temné dny. Děj se odehrává jakoby v přítomnosti ale popisuje svět který pomalu pohlcuje temnota a proto nelze přímo určit čas , je to fantazy , romance , nadpřirozenost ,drama a trocha humoru. Hlavní postavou je 19letá Calla která patří mezi lovce , lovce přízraků. Je velice odvážná , sebevědomá , cílevědomá a velice dobrá bojovnice. Najdou se zde i vedlejší postavy , některé důležitější např. Sam. O Samovi vám nechci moc prozradit , nechte se překvapitUsmívající se. Calla patří mezi vyvolené jedince kteří jsou obdařeni schopnostmi , jak bojovými tak a magickými. Se svoji skupinou a dalšími členy těmito vyvolenými chrání svět před temnotou která ještě neukázala svou pravou tvář...

Přesně nevím jak bych vám měla tenhle příběh popsat , chci vás překvapit S vyplazeným jazykem

Představení povídky Ve stínu křídel

30. ledna 2015 v 0:02 | Kira |  Delší povídky

Ahojte Usmívající se se takže bych vám chtěla představil moji druhou povídku kterou píšu. Určitě jste zjistili že se jmenuje ,, Ve stínu křídel " Poprosím vás o maximální trpělivost. Mám toho teďka až nad hlavu. Zařadila bych jí do fantasy ,akční, menší romance . Určitě podle obrázku jde poznat že povídka bude s andělskou tématikou. Znám hodně lídí co jí moc nemusí ale já povídky s anděli miluju. S vyplazeným jazykem

O čem to teda bude :

- Hlavní hrdina se jemnuje Samuel , je studentem posledního roku na střední škole a poslední dobou se mu dějou zvláštní věci o kterých neví jaké mají souvisosti s jeho životem. Vůbec netuší že to souvisí od stvoření světa ve které hrál velkou roli jeho otec ,který mu všechno tají a doma se příliš nezdržuje. Samuel je syn jednoho z padlých andělů. ( není tu zde myšleno jako anděl spolčený s peklem viz. prolog )

To je k téhle povídce vše. Už tak jsem řekla až moc Mrkající Nechám vás v napětí.

Představení povídky Soul

29. ledna 2015 v 23:58 | Kira |  Kratší povídky

Ahojte !!! ^^

Chtěla bych vám představit moji novou povídku Soul. S touhle povídkou mi částečně pomáhá Free. Takže mu za to děkuji.

Příběh se odehrává v současné době. Vypravěčem tohohle příběhu je blonďatý 22 letý Lucas. Který z nešťasné náhody osudu se dostal do psychiatrické léčebny. Lucas má strašlivé příběhy o kterých se zpovídá svému doktorovi , který se o Lucase stará. Příběhy vypráví s kamennou tváří o utrpení a šílenství lidí, ale i samotného Lucase.

Kategorie - součastnost, drama, psychologické,triller

Víc vám bohužel nechci prozradit (jako vždy) O prvním díle vás budu hned informovat. Vaše Kira. :3 ^^