Ve stínu křídel - Kapitola č.5 - Plameny bolesti - část 1/2

4. dubna 2015 v 20:33 | Kira |  Ve stínu křídel

Ve městě nastalo veliké ticho. Na obloze svítil měsíc a hvězdy. V tuhle dobu by se nikdo z lidí neopovážil jít po neosvětlených a opuštěných uličkách, ale Samuel ano. Podíval se na oblohu. ,, Musím si pospíšit. Už je vážně pozdě. " řekl Samuel a zrychlil svůj krok. Samuelovi nedělal problém chodit v nočních hodinách po městě. Nevadilo mu to. V hlavě se mu promítalo vše co se dozvěděl. Kdo vlastně je. Kdo je jeho otec a co je vůbec tohle za svět. Zastavil se a podíval se na své ruce a poté na oblohu. ,, Proč vůbec chodit pěšky.
 

Place where shadow meets the light

29. března 2015 v 18:42 | Kira |  Ostatní

Ahojte S vyplazeným jazykem !! Určitě jste si mohli všimnou, že tu sem ta něco přidám a to je vše. Není to takové, jaké si představuji, ale mám plány na prázdniny, které jsou za pár dní Úžasný Chtěla bych napsat menší recenze na anime, které poslední dobou hoodně sleduji xD No a proč tenhle název ? Někdo si možná všimnul, že jsem spolu autorka ještě jednoho blogu ( Blog s povídkami ) Proto bych Vás nedočkavce, nebo aktiní čtenáře přesměrovala na tuhle stránku. Jsou tam jak moje povídky a všechny doposud napsané kapitoly, ale i povídky mého dobrého kamaráda Freeho a Frosta, který pozastavil své psaní . Budu přidávat povídy tady, ale je to jen info. pro ty, co jsou hodně nedočkavý nebo je baví číst i jiné povídky Mrkající Nemám poslední dobou vbec čas.Nebojte se !! Zůstávám i zde xD ^^


ODKAZ NA BLOG: >>>ZDE<<<

VE STÍNU KŘÍDEL: >>>ZDE<<<

TEMNÉ DNY: >>>ZDE<<<

SOUL: >>>ZDE<<<

Soul - Příběh č.2 - (Ne)záleží mi na tobě

22. března 2015 v 21:50 | Kira |  Soul

,,KONČÍM ! S tímhle grázlem nehodlám už nikdy nic mít !" řval doktor Paley v zasedací místnosti na své kolegy. ,, Kašli na něho Joe. Je to blázen. Snad mu ten příběh nevěříš. Tvá dcera pořád někde je a žije mezi náma. Vzchop se chlape ! " řekl jeden z kolegů doktorovi Paleyovi. ,, Jak jsem řekl. Končím s ním ! " řekl doktor Paley a výhružně praštil do stolu. ,, Joe si jeden z nejlepších svého oboru. Chce tě jen rozhodit. Je to psychopat. " řekl další z kolegů. Doktor Payel se zhluboka nadechnul. ,, Dobrá. Udělám to." řekl a odešel z místnosti a šel rovnou za mnou zpátky. ,, Tak jste zpátky doktůrku. Chi. Už jsem myslel, že si semnou nechcete povídat." řekl jsem a prohodil jsem šibalský úsměv. Doktor byl klidnější než předtím. Překvapilo mě to, ale neuspokojovalo mě to. Mám raději strach,nejistotu a především bolest v každém z lidí. ,, Doktůrku. Vás nezajímá jestli jsem mluvil pravdu ? Chi. " řekl jsem a zahleděl jsem se do jeho očí. Doktor Payel si sednu na křeslo vedle mě a dodal. ,, Máš ještě něco na srdci co by si mi chtěl sdělit ? " řekl a odkašlal si. ,, Huh ? Jak překrásné. Jsem výjimečný exemplář doktore. Něco bych tu pro vás měl ( řekl Lucas a ukázal prstem na své srdce )


Říká se, že srdce je nejdůležitější orgán v našem těle. Sice chutná dobře ale, že je nejdůležitější orgán v našem těle bych neřekl. Podle mě je to naše duše. Máš špinavou duší, máš špinavé celé tělo. Rocco sice neměl špinavé tělo, ale duši měl od základu prohnilou. Zasloužil by si trest smrti. Musel se narodit s velkou dávkou štěstí. Jeho 7 letá dcera slízla tu nejsladší polevu. Rakovinu. Není to krásné. Dcera dostala trest smrti zatím co její otec je zdravý. Víte doktore co je horší než smrt ? Umírání. Hah. Krása. Roccova bývalá žena o malou Annie nejevila zájem. Patřila k levným slečnám a jejím oblíbeným jídlem byl alkohol. Je to celkem smutné, ale nikoho nelituju. Protože Rocco byl celkem hodně závislí na hracích automatech zjistil, že jeho dcera se každou minutou horší. Na nemocniční péči neměl ani na jakoukoliv léčbu.

Jednoho dne se rozhodnul, že bude si vydělávat tím ,, nejlehčím,, způsobem. Zlodějinou. Správný chlap. Ušklíbnul jsem se. Rocco seděl v hospodě v zádní části kde byly herní automaty. Dopíjel svůj poslední doušek chutného, alkoholické nápoje. Jeho obraz už byl rozmazaný , když náhle zjistil, že má poslední minci. ,, Sakra. Za to si už dalšího kamaráda nekoupím." a při pohledu na herní automat se pousmál. ,, Tohle je mince štěstěny. Dnes to vyjde." řekl Rocco a políbil svými slizkými rty minci. Poté hodil minci do herního automatu. Hra mohla začít. Ta naivita se mi líbí. Chi. Rocco zatáhnul za páčku automatu a ruleta se roztočila. ,, Zvonek..........další zvonek.....No do prdele !! Švestka !!! Já něco rozmlátím ! Vy zloději !! " řval Rocco. Okamžitě začal kopat do automatu, ale netrvalo dlouho a majitel hospody vyhodil Rocca ven a zakázal mu sem stoupit. Rocco se pomalu zvednul a začal si oprašovat své kalhoty a kabát od bahna na zemi. ,, No nic tak jdu domů. Vaše chyba ! " řekl Rocco a opilou chůzí šel pomalu domů.

Belhal se tmavými uličkami města až došel k jednomu bytovému domu. Dům nevypadal nově. Nazval bych to pro spodiny města. Annie ještě nespala když její otec přišel opilý. ,, No kurva. Kde jsem dal to pyžamo." řekl Rocco a spadnul na gauč. Annie ho sledovala klíčovou dírkou. Byla tak mladá. Víte doktore kolik bolestivých událostí by se do ní dokázalo dostat. Škoda no. Měla málo času. ,, Tati ?" řekla Annie a pomalu otevírala dveře od svého pokoje. Rocco si říhnul a dodal. ,, Annie ! Okamžitě mazej do pokoje ! " ,, Není mi nějak dobře. " řekla a začala se jí točit hlava. ,, Annie ?! Co to ... " nedořekl Rocco a okamžitě utíkal za Annie, která padala hlavou na zem.

Annie upadla do bezvědomí. Opilý Rocco dvakrát upadnul na zem než se dobelhal k telefonu, aby zavolal první pomoc. Škoda. Stihnul zavolat včas. Bohužel osud už nezměníš. Smrt měla ve jméně. Závidím jí to. Není přece nic krásnějšího než když vám umře vaše dítě že doktore ? Hahahahaha. Záchranka dorazila moc rychle. Nestačil jsem si to pořádně vychutnat ( Lucas si utřel stékající slzu). Záchranáři připoutaly Annie na vozítka a Rocca posadili na sedadlo vedle ní. Řekl bych, že Roccovi poprvé začalo záležet na Annie. Jak dojemné. Rocco se díval na tvář své dcery , která měla na sobě kyslíkovou masku. Náhle ho něco bolestivě píchlo u srdce. ,, Au. Co to sakra je ? " pomyslel si Rocco slyšel hlasitý tlukot srdce.

Když se Annie probudila ležela v nemocniční posteli. Vedle sebe měla přístroje, které zaznamenávali činnosti srdce a plic. Na protější straně seděl její otec, který měl hlavu zabořenou do svých dlaní a při tom zíral do země. Pojmenoval bych to polohu šílence. ,, Tati..." řekla slaboučkým a tichým hlasem Annie. Rocco se probral a zvednul svou hlavu. Rychle si rukou utřel stékající slzy. Zajímalo by mě. Jestli jeho slzy byly slaně slané ( Lucas si strčil prst do koutku oka a následně prst olíznul) . Sakra. Jeto suchý. Třeba příště. Náhle do místnosti vkročil lékař. ,, Mohl by jste na moment pane ? Annie na chvilku si ho vezmu." řekl lékař a odešel z pokoje.

,,Co ode mně potřebujete ? Bude v pořádku ? " naléhal Rocco. ,, Budu k vám upřímný pane. Její léčba měla probíhat nejméně 2 roky. Je ve velice kritickém stádium a cena léčby není příliš levná." řekl lékař. ,, Kolik to bude stát ? " zeptal se ustrašeným hlasem. Lékař vzal propisku do ruky a začal psát na kus papíru. ,, Prosím pane." řekl lékař a podal Roccovi papírek. Jen co si přečetl cenu, ucítil bolestivý tlukot srdce a po čele mu začaly stékat kapky studeného potu. Svět se pro něj zastavil. ,, Ta cena..... nemůžu jí zaplatit...." pomyslel si Rocco a položil dlaň na čelo. ,, Je vám něco ?" řekl lékař a podíval se ustaraně na Rocca. ,, Ne...ne...jsem v pořádku. Zaplatím to." řekl Rocco a vrátil se za Annie zpátky do pokoje.


Malá Annie ležela na lůžku a hluboce oddychovala. Spala jako zabitá. Chi. Škoda že né doslova. Rocco vzal kousek papíru, který ležel na stolku v pokoji s propiskou. Začal psát. Papírek položil Annie na peřinu a odešel z pokoje. Annie se okamžitě probudila když se dveře zavřeli. Uviděla papírek ležící na posteli. Bylo tam něco napsané ,, Budeš zase zdravá ,,. Rocco šel po cestě domů jako prázdná lidská schránka. Jeho výraz se podobal chodící zombie. Kdybych viděl v takovémhle stavu krásnou dívku, tak by jsem se asi neovládnul ( Lucas zatlačil rukou na své mezinoží a usmál se). Typ člověka akorát tak na sebevraždu. Chi. Rocco se opřel o nedaleký plot. Byl zoufalý, ale najednou uslyšel jak se k němu někdo blíží. Byl to muž, kterého nikdy neviděl. ,, Vypadáte že jste v koncích. Pomohu vám. Jen musíte dělat, to co vám řeknu" řekl temným hlasem muž. Rocco se na něho pomalu otočil a řekl. ,, Udělám cokoliv." ,, Tím lépe. Chi." řekl muž. ,, Nežádám za to nic. Berte to jako radu. Krást se vyplácí..." řekl muž a najednou se vypařil jako obláček kouře. ,, Krást...to nikdy !! " zařval Rocco, ale už do prázdna.

Pár týdnů uběhlo od toho dne a přišla první suma peněz, které měl zaplatit za léčbu své dcery. Rocco byl obklopen lahváčemi. Byl k smrti zoufalý. Nedokážete si představit doktore, když vaše dcera umírá a vy jí nemůžete pomoct. Všechna vina by byla na vás. Chi. Když šel Rocco po ulici uviděl starou paní. Vypadalo, že šla právě na nákup a něco v hlavě Rocca promluvilo. ,, Teď je tvá šance." Rocco se rozběhnu. Dal staré babičce přímí zásah pěstí do hlavy. BOOM !!! HEAD SHOT !!! Haha !! Rychlím pohybem vzal kabelku a utíkal co nejrychleji to šlo. Ve stínech stromů si prohlédnul obsah kabelky. ,, Tak co to tu máme. Kapesník, pepřový sprej, bonbóny, mobil... aha tady tě mám." Rocco vytáhnul peněženku. Nebylo tam tolik kolik si představoval, ale myšlenka, že to udělá ještě párkrát a bude mít víc peněz ho začala naplňovat štěstí.

Doktore neřeknu vám kolikrát to udělal. Okrádal staré i mladé lidi. Párkrát ukradnul i auto. Zabil 14 nevinných lidí. Byl tak posedlý, že jednoho dne se rozhodnul troufnou i banku. Byl až příliš sebevědomý. Klec spadla ! Byl chycen a odvezen do vězení. Nečekalo ho nic jiného než doživotí a nebo smrt. Tohle už nebyl Rocco. Byl to zločinec posednutý vlastním šílenstvím. Kéžby takových lidí bylo více. Nemyslíte doktore. Seděl sám se sebou ve věznici. Mluvil jen s hlasy lidí které nelítostně zabil. Annie byla dána do sociální péče a pár dní poté podlehla rakovině. Nebudu říkat, že by přežila. Ne. Stejně by zemřela, ale díky Roccovi se smrt o pár let přiblížila. Nevím přesně jestli Rocco ještě něco kolem sebe vnímal. Vím jen jediné, když se Rocco dozvěděl, že jeho malá dcera je mrtvá neprojevil jiný závan smutku či jakékoliv emočního náznaku. Bachaře to udivilo. S nikým takovým se ještě nesetkali. Roccova duše byla mrtvá.

Tu noc Rocco nespal. Seděl na posteli a díval se na dveře od cely. Najednou někdo zaklepal na dveře od cely. ,,Vypadáte že jste v koncích. Pomohu vám. Jen musíte dělat, to co vám řeknu" řekl temným hlasem za dveřmi. Rocco přikývnul a šel směrem ke dveřím. ,, Nemýlil jsem se v tobě Rocco." řekl hlas a podal skrz okýnko ve dveří malý kapesní nožík. Rocco vzal nožík a vrátil se zpátky na svou postel. Hlas za dveřmi utichnul. Byla to pěkná noc. Rocco vzal nožík. Zvednul svou hlavu a díval se upřeně na stěnu. Z očí mu začaly stékat potoky slz. Rychlím pohybem ruky se proříznul hrdlo nožíkem. Jeho krev mu tekla i z úst. Neřval bolestí. Nebál se smrti. Bál se své dcery.


,, Tak co doktore ? Líbilo se vám to ? " ( Lucas vytáhnul z kapsy malý kapesní nožík a olíznul ho svým jazykem. Z jazyku začala vytékat červená krev)
 


,, Životní poslání"

13. března 2015 v 9:42 | Kira |  Témata týdne
Sice zanedlouho bude konec tohohle tématu, ale rozhodla jsem se přeci jen ho napsat. ,,Životní poslání". V tomhle si asi každý představí několik možností, několik myšlenek a podvědomých pocitů. Podle mě, má každý z nás nějakého životní poslání. Myslím si, že ale hodně lidí tohle životní poslání ani nikdy neojeví nebo vůbec na něho nepříjdou. Ať jsou důležité nebo ne, či více viditelné pro okolí nebo pro malou část lidí kolem vás. Podle mě, každý plní svou roli na tomhle světě např. zpěváci chcou zlepšit svět v poslání ve svých textech, smrtelně nemocní lidi nám zanechávají jak je důležité žít každou sekundu tohohle života atd.


Mám v hlavě tolik verzí a tolik myšlenek, které bych o tomhle měla napsat, ale v tuhle chvíli je nedokážu vyjádřit. S jednou věcí se ale nemohu smířit. Proč vlastně některé životní poslání končí velice brzy a někdy i velice tragicky. Lidi, co by měli žít dýl a měnit okolí, prostě zmizí. Možná mě hodně z vás nepochopí jak to myslím. Zkuste popřemýšlet.


Věřím, že každý z nás má nějaké poslání v životě, které musí splnit. Jaké je teda moje ? Doufám, že na to někdy příjdu. A další otázka, pro ty co na životní poslání nevěří. Proč teda žijeme ? Každý z nás co tu je, přeci musí mít nějaký smysl či důvod. Není to přeci nudné, když pomyslíte, že žijem a jen tak zemřem.Usmívající se Nejsem věřící nebo tak. Jen věřím na posmrtný život nebo na nějaký ten mezisvět ( uklidňuje mě to, protože mým největším strachem je pomyšlení na smrt, na nicotu. Smrti se bojím. )


Vím, že pro někoho je to nepochopitelné. Jak někdo může na tyhle nesmysly věřit. Taky nechápu lidi co věří na UFO atd. Jak říkám 100 lidí 100 chutí Smějící se. Jak jste na tom vy s ,, Životním posláním " ? Věříte ?


PS: Můžete si poslechnout písničku S vyplazeným jazykem

Ve stínu křídel - Kapitola č.4 - Poslání

4. března 2015 v 21:25 | Kira |  Ve stínu křídel
Další kapitola téhle série :) Předem se omlouvám za pravopisné chyby. Nebude se vymlouvat na nějaké dys. které mám Usmívající se ( nikdy se na to nevymlouvám, ale v novějších kapitolách si dávám víc pozor navíc když jsem tohle psala, nemyslela jse msi , že to někdy bude na blogu S vyplazeným jazykem a navíc jsem líná si to po sobě znovu přečíst xD )


,, Tati ?! Co to má znamenat ?! Co tu sakra vůbec děláš ?! " ptal se vyděšený Samuel svého otce. Luis se podíval na svého syna a pousmál se. ,, Nečekal jsem, že se do tohohle stádia dostaneš tak brzo." Samuel nechápavě sledoval otce. ,, Dneska máš narozeniny že ?" zeptal se Luis. ,, Hmm. " zamrčel Samuel a neztrácel oči z postavy které nazýval svým otcem, i když ho tak nikdy nenazýval. Luis chtěl jít za svým synem, ale když udělal krok vpřed Samuel udělal krok dozadu. ,, Bojíš se mě ?" zeptal se Luis klidným hlasem. ,, Ne, ale nemyslíš si ,,otče" nebo jak tě nazvat, nevím kdo nebo co jsi. Dlužíš mi něco. " řekl Samuel vážně. ,, No ano. Asi máš pravdu, ale bude to složitější." řekl Luis a prohrábnul si rukou vlasy. Luis se podíval na svá křídla a na měsíc který svítil. ,, Dobrá Samueli." řekl Luis a jeho křídla v mžiku zmizely. Luis sešel ze železného sloupku a sedl si na staré dřevěné desky.

,, Takže, kde bych měl asi začít." mumlal si pro sebe Luis. Samuel přihlížel a rozhodnul se sednou za svým otcem. ,, Kdo vůbec jsi ?!" zeptal se vážně Samuel. Luis se podíval na chlapce a poté se podíval do země. ,, Tak dobrá Samueli. Mé jméno je Sallilus. Jsem jeden z padlých andělů a mám tu velice důležitou roli." řekl Luis. ,, Sallilus. Padlý anděl. Co co ?! " Samuel byl vyděšený co právě slyšel. ,, Ano přesně tak Samueli. Padlý anděl." řekl Luis a podíval se na Samuelův vyděšený obličej. ,, Ty si spolčený s démony. Démoni existují ?! " vylekal se ještě víc Samuel a poodešel kousek dál. Luis se usmál a pokračoval. ,, Vidím, že tě tohle zjištění překvapilo Samueli." Samuel nic neříkal a vyčkával na další informace, které ho čekají. ,, Jsem sice padlý anděl. Anděl na který byl seslán boží hněv, ale nejsem s démony. Právě naopak." řekl Luis. ,, To nedává smysl Salli..." ,, Sallilus." řekl Luis. ,, Sallilus.Aha." dořekl Samuel.

Sallilus se hluboce nadechnul. ,, Musel jsem udělat velice riskantní věc. Pro dobro nebes a země." řekl Sallilus a podíval se na svoji dlaň, kde měl do masa vypálený obrácený kříž. ,, Vysvětli mi to." řekl Samuel a přisednul si opatrně k Sallilusovi. ,, No dobrá." řekl Sallilus a pokračoval v povídání. ,, Byl jsem jeden z nejvyšších vůdců nebeských odbojů. Já a bývalý spolubojovník Lazail." ,, No a dál? " pobízel netrpělivý Samuel. Sallilus se jenom usmál, ale jeho úsměv v mžiku zmizel. ,, Náš úkol byl vyčistit zemi od démonů a všelijakých zplozenců pekelných. Aby mohl vzniknout nový druh." ,, Lidé." dořekl Samuel. Sallilus přikývnul a pokračoval. ,, Byla to náročná práce. Hodně mých bojovníku zahynulo, ale nedalo se to srovnat s válkou. Peklo proti nebesům. Tahle bitva měla nastolit nový řád světa." pomlčel Sallilus. ,, Však jste vyhráli." řekl hrdě Samuel. ,, Ano, ale za jakou cenu." dodal Sallilus a odmlčel. Samuel nevěděl jak má reagovat co se právě dověděl. Byl plný vzteku, ale zároveň byl nadšený. Byl přece taky anděl. ,, Proč teda Padlý ?" zeptal se Samuel. ,, Hned se k tomu dostanu." řekl Sallilus a pokračoval. ,, Protože si nikdo z nás nepřál aby se tahle bitva někdy opakovala, vyžádali jsme pomoc samotných archandělů. Přišli na nápad jak tomu předejít."

Samuel pozoroval svého otce a neuniklo mu, že vytahuje z kapsy kožený pytlík. ,, Vytvořili pekelný klíč." řekl Sallilus a z koženého pytlíku vytáhl amulet. ,, Jak tohle může být klíč. Vypadá jako levná cetka." řekl Samuel. Sallilus ho probodnul očima. ,, Tahle cetka jak říkáš je klíč od pekelný bran." Samuel zblednul. ,, Počkat. Proč ten klíč máš ty?!" zeptal se vylekaně Samuel. Sallilus se zasmál ,, Ukradnul jsem ho." ,, COŽE !! " podíval se nechápavě Samuel ,, Jak si to sakra dokázal ?! " Sallilus se nepřestával usmívat. ,, Neusmívej se a odpověz mi." řekl vážněji Samuel. ,, Dobrá Samueli. Andělé jsou velice pyšná rasa. Milují především Stvořitele a sebe. Začali se ale zpochybňovat. Báli se klíče, a proto se mělo rozhodnout o ochránce klíče." ,, Ty si prohrál ?!" zeptal se Samuel. ,, Ano. Prohrál jsem. Byla to ta největší chyba nebes. Lazail se neměl nikdy zmocnit klíče." ,, Proč ne ?!" nechápal Samuel. ,, Lazail je zlo. Zobrazení zla v těle anděla."

,,Jak tohle můžeš říct o andělovi. Andělé jsou čisté dobro ne ?! " zeptal se Samuel. ,, To máš pravdu chlapče, ale není to tak." odpověděl Sallilus. ,, Jak si můžeš být tak jistý." zeptal se naštvaně Samuel. ,, Třeba ty si to zlo!" Sallilus nevěřil co slyšel od svého syna. ,, Musíš mi věřit Samueli." řekl smutnějším hlasem Sallilus. Bylo mu líto, že mu jeho vlastní syn nechce věřit. ,, Já už sám nevím čemu mám vlastně věřit. Celý můj život kašleš na mě. Na nás." ,, Myslíš Susan?!" ,, Ano. Myslím svoji mámu. Víš kolik nocí probrečela. Víš ty vůbec jakou bolest nám přinášíš." zařval Samuel a postavil se na nohy. ,, Musel jsem vás chránit." řekl potichu Sallilus. ,, Chránit nás, před čím?!" domáhal se odpovědi Samuel. Sallilus neodpověděl a díval se na Samuela. ,, Vidíš. Ani mi nedokážeš odpovědět." řekl Samuel a šel směrem ke schodům které vedly dolů ze střechy.

,,Stůj. Řeknu ti to. Teda pokud chceš." dodal Sallilus a sledoval Samuela. Samuel se otočil a znovu si přisednul. Sallilus si oddechnul. ,, Lazail je spolčený se samotným Satanem. Chtěl získat klíč a otevřít pekelné brány. Věděl jsem o tom. Když jsme zavřeli brány od pekel měli jsme za úkol hlídat brány, protože na zemi ještě pár stvůr zůstalo. Brána ještě neměla svůj klíč. Pouze andělskou pečeť, která se dala celkem snadno přerušit." řekl Sallilus a podíval se na černé značky kolem zápěstí. ,, Co to je ?!" zeptal se Samuel. ,, Tohle jsou magické znaky pečetidla. Mají je pouze archandělé a vyvolení. Já, Lazail a TY ." Samuel se podíval na své zápěstí. Z ničeho nic se mu začaly objevovat černé znaky. ,, Co to má sakra znamenat ?! " zařval vylekaně Samuel. ,, Si můj syn." řekl Sallilus a usmál se. ,, Jak se toho mám zbavit?! " naléhal Samuel. ,,Neboj se. Vidíš to pouze jen ty a ostatní s pečetícími schopnostmi a při aktivaci, se znaky ukážou po celém tvém těle. " Samuel se uklidnil, ale radost taky neměl. ,, No a co teda ten Lazail ?" zeptal se Samuel. ,,Měl jsem mít zrovna stráž u brány. Nic zvláštního. Pár stvůr se pokusilo dostat k bráně, ale marně, ale pak..." Sallilus nedořekl větu. ,, Pak ?!" naléhal Samuel. ,, Slyšel jsem hlasy za bránou. Hlasy andělů. Nemohl jsem otevřít bránu a proto jsem chtěl informovat archanděli. Byla to jen hloupá past." ,, Past?!" zeptal se Samuel. Sallilus přikývnul a pokračoval.

,,Chtěl jsem odejít, ale ty hlasy byly příliš silné a proto jsem se vrátil k bráně a chtěl jsem promluvit s hlasy. Byly to velice zoufalé hlasy. Nikdy jsem nechtěl aby se andělé dostali za brány pekel. Byla to jen ubohá past. " odmlčel Sallilus a zaťal ruku v pěst. ,, Byl jsem zaslepen touhou pomáhat. Promluvil jsem na hlasy, ale když jsem to udělal nevšiml jsem si, že jdou zrovna archandělé s klíčem. Svázali mě a prohlásili, že nejsem hoden klíče. Byl jsem poprvé na samotném dnu. Klečel jsem a prosil aby mi dali šanci. Byli nedostupní a nepolevili ani o kousek. Když jsem vzhlédnul na archanděli stál tam v pozadí Lazail. Smál se. Jeho oči byli černé. V ten moment mi došlo, že to on promlouval skrz hlasy démonů. Chtěl abych neměl jedinou šanci se dostat ke klíči." řekl Sallilus a v jeho hlase šel slyšet obrovský vztek. ,, Musel jsem jednat. Řekl jsem to svým bratrům a i samotnému Stvořiteli. Byl jsem nazván zrádcem. Stvořitel mě nevyslechnul a Lazail se stal ochráncem klíče. Nebylo času na zbyt. Lazail na mě házel všelijakou špínu, jen abych byl vykázán z nebes a byl nazván Padlým."

Samuel nevěděl co mu má na to říct a proto raději seděl a poslouchal. ,, Byla to otázka pár hodin než mě zchodí z nebes. Musel jsem jednat. Ukradl jsem klíč a schoval jej u sebe. Byl zrovna den pádu. Já a mí bratři jsme byli zchozeni ze samotných nebes. Po pádu jsem chtěl spolupracovat se svými bratry a svrhnout Lazaila. Nikdo mi nevěřil. Otočili se ke mě zády vlastní bratři. Zklamal jsem je, ale Lazailova tyranie jednou musí skončit a vím, že se tak stane." Sallilus se usmál a podíval se na Samuela. ,, Co ?!" zeptal se nechápavě Samuel. ,, Ale nic." řekl Sallilus a schoval amulet do koženého pytlíku.


,,Takže Lazail je zlo." řekl Samuel. ,, Ano. Musím chránit klíč za každou cenu." řekl Sallilus a pomalu stanul. ,, Tvé schopnosti jsou unikátní, ale radím ti. Nepoužívej je. Vím, že tě tvé vnitřní já prosí, aby si svou sílu vypustil a byl tím kým doopravdy jsi. Nedělej to." řekl vážně Sallilus a z jeho zad vyrostly havraní křídla. ,, Proč ?!" zeptal se nechápavě Samuel. ,, Jsou na téhle zemi Hledači. Hledají vlastníka a samotný klíč. Určitě si je už viděl." řekl Sallilus. ,, Co tím myslíš?!" zeptal se Samuel. ,, Vlkodlaci,trollové,skřeti,upíři a další jim podobným." řekl Sallilus a usmál se když viděl, jak Samuel zblednul. Samuel chtěl něco říct ale Sallilus ho přerušil. ,, Časem bolest hlavy ustoupí a při pohledu na Hledače nic neucítíš. Proto si viděl mě v pravé podobě. Uvidíme se později chlapče. Susan bude mít o tebe strach." Samuel nic neřekl jen přikývnul hlavou. Sallilus se ohlednul ještě na Samuela a roztáhl svá černá havraní křídla. Poté zmizel ve tmě noci.......

Ve stínu křídel - Kapitola č.3 - Tajemná dívka

22. února 2015 v 22:18 | Kira |  Ve stínu křídel

Samuel z dívky neztrácel oči. Chtěl se ujistit že neblázní a dívka je jen a jen člověk. Při dalších pohledech na dívku se bolest hlavy neopakoval. Samule si oddychnul a opřel se o židličku. ,, Asi vážně chvilkama blázním. " pomyslel si a zadíval se na dívku ,která stála před tabulí a říkala své koníčky atd. Samuel nevěřil svým očím. Díval se na ní pomalu celou hodinu, ale až teď si všiml, jak je vlastně krásná. ,, Páni . " řekl nahlas Samuel a podepřel si hlavu rukou. ,, Co prosím pane Moree ? Chtěl jste něco snad dodat. " řekla paní Jonesová a výstražně si stoupla. ,, Vůbec nic slečno. " řekl Samuel a narovnal se. ,, No proto. " řekla slečna Jonesová a sedla si. Když si slečna sedla upřela pohled na mluvící dívku , Amandu Smithovou.

Když Samuel zjistil že se slečna Jonesová konečně dívá na dívku tak se znovu vyvalil na lavici a okem sledoval Amandu. Přišlo mu že nevnímá nic co se kolem něj děje. ,, To je asi tak vše ke mě. " řekla dívka a usmála se na slečnu Jonesovou. ,, To bylo krásné slečno Smithová." řekla slečna Jonesová a podívala se na třídu. ,, Tak jí aspoň zatleskejte ne ?! " . Když to řekla všichni ve třídě vstali a začali tleskat. Za chvíli zazvonil zvonek na chodbě a žáci vyběhli ze třídy na přestávku. ,, Co to má znamenat. Ta drzost. Zvoní pro učitele , ne pro vás. " řekla slečna ale pro sebe. Nikdo nebyl ve třídě krom jí , Amandy a Samuela. ,, Banda trotlů ! " vzdychla a pokračovala ,, Slečno Smithová půjdete semnou , musíte podepsat pár papírů. " ,, Ano. " řekla Amanda a následovala slečnu Jonesovou.

Samuel zůstal ve třídě sám. Natáhl se do tašky pro svačinu. ,, Chleba se salámem. Co se stalo ? " řekl si Samuel ,, Vždycky mám sendvič. " a pousmál se. S chutí kousnul do chleba a užíval si ticha ve třídě , když v tom do třídy přišla dívka kterou znal. Byla to Amanda. Šla přímo k němu. ,, Ahoj. Mohla bych si za tebou sednout. Všimla jsem si že jsi jediný který má vedle sebe volné místo. " řekla Amanda. ,, Klidně můžeš. Jinak ahoj. Jmenuji se Samuel. Samuel Moor." řekl Samuel a pousmál se. ,, Aha. " odpověděla Amanda sedla si ne vedlejší židli vedle Samuela.

Samuel si nemohl nevšimnout ,že když řekl svoje jméno , Amanda změnila výraz v obličeji. ,, Ehm. Není tady ještě někde volné místo ? Nechci tě nějak omezovat nebo tak něco." řekla Amanda a dívala se směrem dolů. ,, No , místo volné už není. " řekl vážně Samuel. Byl na dívku naštvaný , ale iluze které na dívce viděl ho znepokojovala. ,, Aha. Nevadí. " řekla potichu Amanda a vstala ze židle. Rychlím krokem odešla ze třídy. ,, Něco tu nehraje. " pomyslel si Samuel.

Den ve škole ubíhal celkem rychle na to ,že byl pátek. Venku nebylo moc pěkné počasí. Blížila se bouře. Nebe se zatahovalo. ,, To jsou ale krásné 18tiny. " řekl si jen tak pro sebe Samuel. Za ty roky prožité s jeho otcem ,už se ani netěšil na jakékoliv narozeniny. Byl to průměrný den jako každý jiný. Ještě k tomu nesnesitelná bolest hlavy a nepochopitelné iluze. ,, To bude asi věkem. " pomyslel si Samuel a potichu se zasmál. Nevnímal ani co slečna Jonesová říká , soustředil se jen kdy zazvoní zvonek a ukončí tyhle muka. Sem tam zaslechnul že se Amandy na něco ptá a ona okamžitě odpovídá. ,, Aspoň mám klid od té čarodějnice." pomyslel si Samuel a dál vyčkával na zvonění. Nebyl sám ,celá třída vyčkávala. ,, Tobě je dneska 18 , že ? " ozval se dívčí hlas vedle Samuela. ,, Cože ?! Ano, mám ale od kama to víš ? " zeptal se udiveně Samuel. ,, Zaslechla jsem to. " řekla Amanda a začala si rychle uklízet věci do tašky. ,, Jak si to mohla zaslechnout když jsem to nikomu neřekl ?! " řekl vážně Samuel. Na chodbě zazvonilo na konec vyučovací hodiny. ,, Ahoj už musím jít. " řekla rychle Amanda , vzala tašku a odešla ze třídy.

Samuel seděl v lavici a nedokázal si vysvětlil pár posledních sekund. Brzy ale vstal a odešel ze třídy. ,, Dnes už mě vážně nic nepřekvapí. " pomyslel si a šel chodbou rovnou k hlavním dveřím od školy. Když vyšel ze školy foukal na něj velice silný studený vítr. Vlály mu jeho černé havraní vlasy ve směru větru. ,, Sakra. Je vážně celkem zima. " řekl Samuel a obléknul si mikinu, kterou měl zmuchlanou ještě ze včerejška v tašce. Dal si na hlavu kapuci a šel hlavní ulicí města. Začínalo trochu poprchat a lidé pospíchali do svých domů. Samuel se díval do země když šel domů. Neměl rád když se na něho někdo špatně podíval. Když tak Samuel šel tak si nevšimnul že před ním jde postarší muž. ,, Sakra ! Dívej se na cestu ty mamlasi.! " řekl muž do kterého Samuel narazil ramenem. ,, Omlouvám se. " když to ale Samuel řekl , podíval se na muže. Okamžitě ho rozbolela strašně hlava a místo muže tam stál velký hnědý vlkodlak. ,, Do háje ! " zařval Samuel. Vlkodlak se zastavil a podíval se na něho. Bolest hlavy přestala a z ničeho nic tam stál stejný muž. ,, Nějaký problém fracku ?! " zařval na něj muž. ,, Ne.....vůbec nic. Vzpomněl jsem si že jsem něco zapomněl ve škole. " rychle ze sebe dostal Samuel. Muž se zamračil a pokračoval v chůzi. ,, Vsadil bych se o cokoliv že ten muž zavrčel. " pomyslel si Samuel.

Samuel byl vystrašený a zmatený co se mu tento den děje a rozhodnul se, že pude na místo kde by byl opravdu sám. Rozhodl se proto jít do staré, rozpadající se budovy. Když stál před budovou rozhlídnul se, jestli ho někdo nevidí. Byl čistý vzduch. Z ničeho nic se rozpršelo. ,, Ale né. " řekl Samuel ,, Budu muset být vevnitř." Budova nebyla zrovna nejlepší nápad na ukrytí se před deštěm, ale Samuelovi to vůbec nevadilo. Vešel do vnitř a porozhlídnul se po místě kde by si mohl sednout, než déšť přestane. Uviděl něco jako židličku, nebo aspoň co zní zbylo a sednul si na ní.

Déšť nepřestával ustupovat. Čím dál víc pršelo a hřmělo. ,, Asi tu strávím mládí. " zavtipkoval Samuel, ale smích ho brzo přešel. Bolest se mu znova vrátila a byla horší než dneska ráno. ,,Ááááááá !! " zařval Samuel a svalil se na zem. Nebolela ho jenom hlava ale celé tělo. Jeho tělo se začalo nekontrolovatelně cukat. Cítil jako kdyby ho někdo bodal nožem do zad. Samuelovi z očí začaly téct slzy , slzy krve. Samuel si kleknul na kolena a zařval ještě víc než předtím. Jeho oblečení se mu na zádech roztrhlo a vyrostly velká černá křídla. Samuel spadl na zem bolestí a začalo se mu stmívat před očima. Začal mělce dýchat.

Než Samuela pohltila tma uviděl něco nebo-li spíš někoho kdo se krčil ve stínu. Neviděl přesně kdo nebo co to je, ale krčilo se to v rohu místnosti ve stínu a svítili mu modře oči. Slyšel jak na něho bytost promluvila ,, Je tvůj konec padlý." a chichotalo se to. Samuel se nezmohl ani na slovo. Pomalu upadal do temnoty která ho pohlcovala.Poslední co si Samuel pamatoval bylo že viděl nohy bytosti ve stínu. Byly to lidské nohy, ale barva pleti tomu neodpovídala. Bytost se zastavila před Samuelem a olízla se. Vytáhla dýku a připravila se probodnou Samuela. ,, Jdi od něho ty pekelné stvoření ! " ozvalo se ze dveří. Samuel nevěděl co se poté stalo, jediné co si ještě pamatoval bylo, že bytost která stála před ním , zmizela.

Nevěděl jak dlouho byl mimo. Nevěděl kde to vlastně je. Pomalu pootevřel oči. Do očí mu svítily paprsky měsíce. Venku už nepršelo. Když se porozhlídnul byl opřený o zeď ale něco bylo jinak. Cítil se jinak. Podíval se na své ruce. Cítil jak v něm proudí zvláštní síla ale zároveň se jí bál. Byla strašlivá. Samuel opatrně vstal a podíval se na své záda. Nebyli takové jaké znal. Měl na nich velká černá havraní křídla. V Samuelových očí byl úžas. Nebyl vystrašený, přišlo mu to zcela přirozené a normální. Přišlo mu jako kdyby konečně našel svou podstatu života, ale měl stále tolik nezodpovězených otázek že se toho zároveň i děsil. Jeho vnitřek mu říkal aby roztáhnul křídla a vzlétnul. Co může být lepšího než vědět, jaké je to lítat. Samuel se chtěl odrazit od země ale něco ho přerušilo. Někdo byl stále sním. Uslyšel někoho na střeše budovy.

Stačila pouze myšlenka a křídla se mu schovali zpátky do zad. Zabolelo to, ale bolest při které mu vyrostly se nedala srovnat. ,, Páni. Pomocí myšlenky ovládám své křídla. " liboval si Samuel a byl plný úžasu. Poté se rozběhnul do schodech které vedly na střechu. Opatrně vyšel na střechu, ale nikdo tam nebyl. Když se podíval na železný sloupek který trčel mimo střechu zarazil se. Stála tam postava s křídly a dívala se na město. Samuel se chtěl otočit a utéct dokud si ho postava nevšimne, ale nebylo zapotřebí. ,, Už ses probral synu. " řekla postava která stála ve svitu měsíce. ,, Otče ?! " zeptal se nevěřícně Samuel. Postava se pomalu otočila. ,, Vítám tě Samueli. " řekl Luis a pousmál se...

Temné dny - Kapitola č.1 - Jmenuji se Calla - část 2/2

22. února 2015 v 22:15 | Kira |  Temné dny
Ahojte :) Chtěla bych se omluvit za mou delší neaktivitu. Bohužel neměla jsem vůbec čas :( :/

(zpátky do reality)


,,Áááá sakra to pálí" z ničeho nic se ze sprchy vyvalila horká voda. Uslyšela jsem smějícího se Jeremy jak spláchl záchod nad moji hlavou. ,, Moc se nesměj , odplata se dostaví brzo ! " pousmála jsem se a nechala jsem se unést dál svými myšlenky.



(myšlenky)


,,Dobrý den pane , jsem poctěn že vám můžu pomoct s nováčky. " řekl přívětivě Sam , neuniklo mi že se na mě usmál ,, Jmenuji se Sam a budu vám kdykoliv na blízku , stačí se jen na mě obrátit a ... " ,,Čau , kámo jsem Dev " zařval přes celou místnost Dev když v tom najednou mu Liss vrazila pohlavek ,, Pako ! Neskákej mu do řeči , ehm .. omlouvám se za něho. " řekla Liss , Sam se jen pousmál a řekl ,, To je v pořádku , nic se nestalo " Liss se začervenala a začala se potichu chichotat. ,,S kým jsem to ve skupině. " pomyslel si Dax. Amber se zasmála a vyčkávala jako já dalších pokynů. ,,Takže panstvo , zítra večer je úplněk a lov pro jednoho z vás začne ...... Callo " ,, Co !! " nevěřila jsem co slyším ,, Ano ty , budeš první , po ukončení téhle schůzky ti Sam poví víc , dneska končíme děcka ." Řekl Ezekel a odešel z místnosti , skupina ho poté následovala a odešli. Amber na mě vyplázla jazyk když šel ke mě Sam , neuniklo jí jak se na mě dívá.

,,Ahoj Call dlouho jsem tě neviděla , rosteš do krásy. " řekl a díval se mi při tom do očí. ,, Ehm ..je to možné. " prohodila jsem ,, Takže co tu máme ? " Sam se na mě podíval a pak řekl ,, Zítra jdeme spolu na lov přízraků , taková menší romantika se zabíjením , bereš ? " pousmál se Sam ,, Romantika ? " zeptala jsem se ,, Neboj se Call , trocha humoru neuškodí , takže zítra před tvým domem ? " ,, Mám snad na výběr ,, ,, Bohužel ne " zasmál se a odešel z místnosti. ,, Same ?! " zařvala jsem....ale odpovědi se mi už nedostalo.

Na druhý den když se začalo stmívat vyšla jsem z domu a u branky stál vysoký kluk se světle hnědými vlasy a modrými oči , byl to Sam. ,, Ahoj Call , už tu na tebe čekám , máš věci co ti dal mistr ? " ,, Ano mám. " odpověděla jsem a šla přímo k němu , lekla jsem se protože mě objal , cítila jsem z něho vůni rozkvetlých květin , v jeho objeti jsem se cítila v bezpečí , naplňovalo mě to jistotou ,, Jsem tak rád že tě po dlouhé době zase vidím . " řekl a pustil mě. ,, Em .. no .. já ...taky ..." nedokázala jsem ze sebe vydat souvislou větu ,, Sakra Callo co to s tebou je !! " řekla jsem si v duchu , tenhle pocit jsem nikdy u nikoho necítila. Opustila jsem myšlenku když jsem zjistila že se na mě celou tu dobu dívá. ,, Vyrazíme ? " zeptal se ,, Jistě , a kam že to jdeme ? " jen se usmál a chytl mě za zápěstí a já ho následovala.

Došli jsme k lesu nedaleko našeho města , byla to ta část lesu která byla na mapě vyznačena červeně. ,, Takže Call , našim úkolem je držet přízraky od našeho města co nejdál ale poslední dobou jich je čím dál víc a proto musíme posilnit naše hlídky lovců , když se přiblíží musíme je zabít , je ti to jasné ? " ,,Neboj se já už pár těchto stvůr zabila. " řekla jsem vážně ,, Nepochybuji o tvé síle ani schopnostech , ale vždy ti budu na blízku ." řekl a usmál se , ale jeho smích z ničeho nic vymizel když se vdáli ozval křik , křik přízraků ,, Jsou tu , dej si masku a plášť , honem ! " řekl trochu ustrašeně Sem a nasadil si masku.

Plížili jsme se v křoví , lovci jsou vycvičeni aby se plížili co nejtišeji a nepozorovaně a zabíjeli svou kořist rychle. Vylezli jsme do koruny jednoho stromu , odtud jsme měli dokonalý výhled na krajinu. Ucítila jsem Samův dotek na rameni , když jsem se na něho podívala ukazoval před sebe , z počátku jsem nic neviděla ale když jsem se zadívala víc byl tam velký stín a hýbal se , nepochybně to byl přízrak. Tyhle temné nestvůry mohl vyvolat jedině démoni nebo zakázanými rituály. Vypadali jako velké černé stíny , přízraci měli velice ostré drápy na rukou a jejich ukrutný řev vás dostane do bezvědomí pokud nemáte očarované masky , jako my lovci. Zabít je šlo jedině očarovanými zbraněmi ale za podmínkou že je trefíte do srdce nebo do hlavy. Kouzla byli více účinnější ale riskovali jste svoje utajení a místo jednoho přízraku jste mohli být obklopeni a stovky těchto bestií z temnot.

Podívala jsem se na Sama a ten se měnil v oblak kouře, a pomalu se blížil k přízraku zády, sjel rukou pomalu ke svým dýkám a připravil se zabít nepřítele , šlo to až příliš hladce když se najednou za mnou zjevil přízrak a ukrutně na hlas zařval. Sam se na mě otočil. Přízrak který stál před Samem se okamžitě připravil na útok. ,, Same , přízrak ! " zařvala jsem a uskočila jsem drápům nepřítele. Sam aby vykryl útok se proměnil v kouř a zjevil se za zády přízraku a rychlým útokem zasáhl přízrak do hlavy , přízrak vydal písklaví zvuk a zmizel jako pára. Sam se rozběl směrem ke mě. Přízrak stál přede mnou a prohlížel si svou kořist. Cítila jsem v sobě jak mi vře krev tím vzrušením a touze po boji, celá jsem se natčením třásla.


Sjela jsem rukou po meči a vytasila jej na protivníka. Přízrak neumí mluvit ale přišlo mi jakoby se zasmál. ,,Uvidíme kdo se bude smát , zrůdo. " řekla jsem a rozběhla jsem se přímo k němu. Přízrak zaječel a vytasil své drápy přímo na moji hlavu , bohužel nebyl tak rychlí jako já , rychlostí blesku jsem byla před ním a přímou ranou jsem mu probodla srdce. Pousmála jsem se z té radosti vítězství. Přízrak se vypařil. Mé tělo se ještě chvělo a chtělo dál bojovat.


,, Vedla sis výborně Call. " otočila jsem se a zjistila že Sam je za mnou a usmívá se. Jeho hlas mě probral ,, Bylo to snadné jako facka. " řekla jsem ,, Co bude dál ? " ,, Popojdem dál a budeme hlídat. " řekl Sam ,, Pojď za mnou. "

Šli jsme ještě hlouběji do lesa , a vylezli jsme na nedaleký kopec. Byl odtud výhled až na naše město. ,, To je krása. " řekla jsem a sedla si ,,To je ." řekl Sam a sedl si blízko mně . ,,Doufám že už bude klidná noc. " řekl Sam a podíval se na mě ,, V měsíčním světle si tak krásná. " když jsem se na něho podívala díval se na mě a usmíval se ,, Cha .. neboj se , ne jen teď ale pokaždé když jsem tě viděl. " nevěděla jsem co mu mám na to říct když v tom se ke mě přiblížil, podíval se mi do očí , chytl mě jemně za bradu a přitáhl si mě k sobě. Naše rty se spojili. Polilo mě horko , mé tělo se začalo chvět a ovládla mě obrovská touha oddat se svému tělu , ať následuje svoji touhu po poznání. ,, Callo co to sakra děláš ! " něco ve mě zařvalo ať toho nechám , okamžitě jsem otevřela oči a odtrhla se od Sama. ,, Call promiň já .. " ,,Ne ty promiň....já......" nevěděla jsem co mu mám říct jedna část těla po něm toužila , cítila jsem se tak dobře , v bezpečí v jeho náruči , ale druhá půlka si ho chtěla nechat od těla.



(zpátky do reality)



,,Callo , co tam tak dlouho děláš ?! " zařvala máma ,, Dojdi si pak pro jídlo ." ,, Neboj už jdu ! " zařvala jsem. ,,Tahle vzpomínka na Sama mě vždy vyvedla z míry , tenhle den změnil mé city k Samovi , cítím se slabá když nejsem sním.Od té chvíle naše hlídky byli neobyčejné , nebylo to jen zabíjení přízraků , bylo to něco víc .Nebo snad je to jen moje slabá chvíle. Na otázku najdu odpověď asi až později , nesmím se zabývat tímhle , musím se soustředit na misi která mě čeká , jsem vůdce skupiny č.17 a nezklamu." pomyslela jsem si , oblékla jsem si čisté oblečení a šla jsem se pomalu připravit na noční hlídku která mě čeká. Hlídku se Samem.

Ve stínu křídel - Kapitola č.2 - Vize

8. února 2015 v 18:27 | Kira |  Ve stínu křídel

,, Co tu děláš Samueli ? "řekl muž ve dveří. ,, To bych se měl ptát tebe otče. " řekl Samuel a prohlížel si otce od hlavy až k patě. Samuelovi neuniklo, že má otec pod levým okem krvavé škrábnutí. ,, Co se ti stalo ? " zeptal se Samuel. ,, Do toho ti nic není mladej. " řekl vášně jeho otec a zavřel dveře. ,, Kde je tvoje máma ? " zeptal se otec. ,, Viděl jsem za tvými zády křídla . Vysvětli mi to. " řekl Samuel a udělal krok zpět. ,, Kolik ti je Samueli ? " zeptal se vyděšeně jeho otec. ,, Skvěle. Ignoruješ mě celý život a budeš ignorovat nadále ! " zařval Samuel. Samuel zvedl zkoplou tašku ze země a vydal se do svého pokoje ,, Samueli...já.." ,, Vím otče , nemáš čas." řekl Samuel a zavřel dveře do pokoje.

Luis byl smutný, že právě tohle slyšel od svého syna. Sedl si na gauč a opřel si ruce o dlaně. ,, Promiň Samueli , je to pro tvoje bezpečí. " řekl potichu Luis a lehl si na gauč. Luis se díval do stropu a začal přemýšlet. ,, Jestli viděl mou pravou podstatu ,bude to jen a jen horší. " pomyslel si Luis. Jeho myšlenky se vypařily, když uslyšel kroky blížící se k němu. ,, Luisy ? " řekl jemný ženský hlas. ,, Neboj se Susan. To jsem jen já. " Susan si oddychla a šla si přisednou za Luisem. Pohladila ho po tváři a vylekala se . ,, Co se ti stalo ?! " ,, Nic to není , jen jsem se škrábl. " řekl Luis a chytl jí za ruce. Luis se na Susan usmál, ale během sekundy mu úsměv klesl . ,,Něco se děje ? " zeptala se Susan. ,, Ne ne , všechno je v pořádku. " usmál se Luis. ,, Zapomněl jsem tu jednu věc. Musím už vyrazit, ale neboj se, vrátím se brzo. " řekl a políbil Susan na čelo. ,, Budu čekat . " řekla Susan a z očí jí začali téct slzy. ,, Promiň mi to Susan. " řekl Luis a chtěl jí utřít slzy, ale Susan se rychle zvedla a řekla ,, Musím jít spát. " a odešla z místnosti.

,,Sakra. " řekl Luis a praštil do stolku stojícím před gaučem. Netrvalo dlouho a Luis vstal z gauče a zamířil do své pracovny. Rozsvítil si a otevřel šuplík ve svém pracovním stole. Bylo tam spousty papírů, ale Luis je nadzvednul a uviděl kožený pytlík. ,, Mám tě. " řekl a strčil si pytlík do kapsy. Luis odešel z místnosti a zamknul dveře. Musel si pospíšit dokud je venku tma. Když Luis stál před domem, podíval se na něj.

,, Je to pro vaše bezpečí. Odpuste mi to. " řekl Luis. Zavřel oči a představil si svá křídla. Zachvěl se a ze zad mu vyrostla velká černá péřová křídla. Na začátku se Luis ušklíbl bolestí, ale přešlo ho to. ,, Tohle mi chybělo. " řekl a roztáhl svá křídla a vzlétl nad dům. Chtěl se podívat na svého syna, ale v jeho pokoji se stále svítilo. Luis opatrně přiletěl blíž. Uviděl jak Samuel sedí na zemi a píše něco na kus papíru.

Luis si přát strávit se Samuelem více času, ale ten právě neměl. Pousmál se a nechal se obejmout křídly. Jeho celé tělo začalo svítit a následovala oslepující záře. Když světlo zhaslo po Luisovi nebyla ani stopa.

Samuel seděl na zemi ve svém pokoji. Byl plný zlosti na svého otce. ,, Proč zrovna já musím mít toho nejhoršího otce. " nadával Samuel a přitom psal slohovou práci do školy. , Až dodělám školu odstěhuju se. " Čím víc ale Samuel nadával na svůj život, tím víc si uvědomoval, že je vlastně má rád. Samuel dopisoval poslední větu. Oči se mu začali zavírat. Když se podíval na hodiny na svém nočním stolku byla 1hod. ráno. ,, No super za 5hod. vstávám. Ach jo. " povzdychl si Samuel a lehl si do postele. Zhasnul světlo na nočním stolku a přikryl se. ,, Doufám, že už nic nepřeruší mé spaní a .... " Samuel nedořekl ani větu a tvrdě usnul.

Samuel spal tvrdě , nedokázalo ho nic probudit. Jeho spaní se zdálo být v pořádku, ale v jeho hlavě probíhala největší noční můra jakou měl. Šel po ulici v nočních hodinách , všude kolem byla tma , nešlo vidět ani na krok a jediné co svítilo, byly pouliční lampy. Samuel kráčel podle světel dál a dál kupředu. Zastavil se pod jednou lampou a podíval se na ní , když se ale podíval před sebe byli ostatní zhaslé a všude byla černočerná tma. Něco se ve tmě pohnulo. ,, Sakra. Už zase ten sen. " řekl Samuel a snažil se ve tmě zaznamenat pohyb. Najednou do kruhu světla, které obklopovalo Samuela vstoupila temná postava. Byl to černý stín s křídly a v ruce mu plál ohnivý meč. Samuel ustoupil o jeden krok zpět, ale za postavou se objevovali další a další. Byli připraveni se vrhnout na Samuela. Stín se za chichotal a vyběhl na Samuela. Samuel se otočil ke stínu zády a rozběhl se , běžel tak rychle jak jen to šlo ale marně. Temné postavy ho doháněly. ,, Nechte mě ! " zařval na ně Samuel, ale temné postavy běželi kupředu. Najednou jedna z temných postav vzlétla a přistála přímo před Samuelem. Samuel udělal dva kroky zpět a díval se postavě do obličeje. Postava se znovu zachichotala a pod Samuelem se propadla zem. ,, Néééééé ! " zařval Samuel a padal do nekonečného černého prostoru.

Pip pip. Samuel si rychle sedl a těžce dýchal. Po jeho obličeji tekly kapky potu. Podíval se na noční stolek. Jeho budík pípal. Bylo 6hod. ráno. Nenáviděl tenhle zvuk, ale dneska byl nesmírně šťastný, že ho probral z noční můry. ,, Díky kámo. " řekl Samuel a vypnul pípající budík. Samuel pomalu vstal z postele a šel se rovnou obléknout.

Když otevřel skříň vysypalo se na něho polovina skříně. ,, Sakra." řekl a prohrábl si rukou své černé vlasy. ,, No. Pak se to uklidí. " řekl a pousmál se. Samuel zvedl ze země oblečení a hodil ho na postel , ze skříně si vzal tmavě modrou košili a černé rifle. Oblékl si je a šel do koupelny. Podíval se do zrcadla a řekl ,, Hmm. Pořád stejně hrozný. " a upravil si vlasy rukou. ,, Ještě že nejsem holka. " řekl a vzal kartáček na zuby.

Samuel vyšel z koupelny. Šel do kuchyně aby si udělat svačinu do školy. Chtěl jít se už podívat do ledničky, když uviděl na stole sáček s chlebem a na něm byl papírek. Byl tam napsaný vzkaz. ,, Tady máš svačinu. Měla jsem ráno víc času. Máma. " ,, No nic. Aspoň mám čas se ještě natáhnout na gauč." Samuel se podíval na kalendář ,který visel u dveří. Dnešní datum bylo pod trhlé červeně. ,, Cože ?! Dneska mám narozeniny." Samuel se díval nevěřícně na kalendář. ,, Jak jsem mohl zapomenout. Vážně poslední dobou ztrácím pojem o čase." Dnes mu bylo 18let.Když ale šel z kuchyně začala mu třeštit hlava bolestí. ,, Aaaa. Strašně to bolí ! " zařval Samuel bolestí a svalil se na zem. Ležel skrčený na zemi a rukama se držel za hlavu. Cítil jak mu pulsuje celá hlava. Samuel ležel a řval na celé kolo bolestí. Bolest byla tak nesnesitelná že upadl do bezvědomí.

Když se probral byl stále omámen strašlivou bolestí ,, Co to mělo být ?! Co se to vůbec stalo." Samuel se pomalu zvednu ze země a opřel se rukou o zeď. Nadechnul se a pustil se zdi. Když se podíval na hodiny ,které vyseli na zdi bylo 7:50hod. ,, Jsem v háji. " řekl Samuel a rychle vzal tašku a vyběhnul z domu. Běžel co nejrychleji mohl.

Měl štěstí ,stihl to jen tak tak. Ještě nezvonilo na hodinu a tak se Samuel rozhodnul, že si ještě rychle skočí na záchod , který byl kousek od kabinetu slečny Jonesové. Když šel Samuel po chodbě zahlédnul stát u kabinetu dívku. Měla dlouhé a husté červené vlasy. Mohla být věkově stejně jako on, ale když se na ní zadíval pořádně, začala mu znovu třeštit hlava strašlivou bolestí. Opřel se na chodbě o zeď a držel si jednou rukou hlavu. Podíval se jedním okem po dívce, ale místo ní tam stála dívka s bledou pletí, měla červené značky po těle. Na hlavě měla rohy a její oči svítili modrou barvou. Dívka se na něho podívala a švihla svým ocasem , který jí na konci hořel a šla k němu.

Samuela bolest nepřestávala a sednul si na kachličky, které byly na chodbě. Skrčil se bolestí a držel se za hlavu. Bolest okamžitě ustoupila, když se ho někdo dotkl. ,, Si v pořádku ? " ozval se sladký dívčí hlas. Samuel zvednul hlavu a díval se na dívku zmateně. ,, Dobré. Už je to v pohodě. " řekl Samuel a díval se na dívku se zelenýma očima a červenými vlasy. Dívka se na něho usmála. ,, Slečno Smithová ! " ozvalo se z kabinetu slečny Jonesové. Dívka vstala a vstoupila do kabinetu. Samuel se nevěřícně díval. ,, Co to sakra mělo znamenat ?! Zešílel jsem ?! " pomyslel si Samuel. Samuelovo přemýšlení přerušilo zvonění na hodinu. Vstal a rozběhl se do třídy.

Nemusel ani tak pospíchat, když viděl že v kabinetě má rušno. Sednul si do své lavice. Od nastoupení do školy seděl celé roky sám, nestěžoval si , měl to tak rád. ,, Než ta čarodějnice dojde, mohl bych si na chvíli odpočinout." pomyslel si Samuel a položil ruce a hlavu na lavici.

,,Bude tady ticho a pořádek ! " zařval velice vysoký hlas ve třídě. Samuel se rychle narovnal když zjistil že slečna Jonesová stojí ve dveří. ,, Vstaňte ! " zařvala slečna Jonesová a třída povstala. ,, Sednout ! " řekla a třída poslechla jako pes svého pána. ,, Takže třído mám pro vás dobrou zprávu. " řekla a stoupla si před tabuli. ,, Takže špatná zpráva. " pomyslel si Samuel a otráveně sledoval paní Jonesovou. ,, Chtěla bych vám představit novou studentku. Prosím slečno Smithová , vstupte! " Když se Samuel podíval směrem ke dveřím stála tam dívka s červenými vlasy a zelenými oči. Zatřeštila ho hlava a měl vizi jako předtím. Démonské stvoření stálo místo ní. Když Samuel zase zavřel a otevřel oči stála tam zas ta stejná lidská dívka. Bolest v hlavě se utišila.


,, Tak slečno Smithová , představte se třídě. " řekla slečna Jonesová. Zářila radostí, že má ve třídě studentku s nadprůměrnými výsledky. Sedla si za učitelský stůl a pozorovala dívku. Dívka kývla a stoupla si před tabuli. ,,Jmenuji se Amanda Smithová a budu s vámi ve třídě až do konce studia. ".........

Temné dny - Kapitola č.1 - Jmenuji se Calla - část 1/2

4. února 2015 v 20:20 | Kira |  Temné dny
Ahojte S vyplazeným jazykem Chtěla bych vás jen upozornit , že je to uplně první povídka co jsem kdy napsala takže nečekejte nějaký zázrak. Jednou to budu muset upravit.


Miluji spánek , ale ne když vás ti opeření ptáci probudí svým zpěvem v 6hod. ráno a ne a ne přestat. Pootevřela jsem oči a paprsky Slunce mi začaly okamžitě svítit do očí. Pomalu ale jistě jsem si sedla na postel a zazívala jsem, ale mé ospalé tělo sebou švihlo zpátky na postel obličejem na polštář a řekla jsem si že bych si ještě schrupla ale to by karma musela být na mé straně protože okamžitě se otevřeli dveře a v nich byl můj mladší bratr Jeremy. ,,Callo vstávej , mamka ti to nařizuje !! " ,,Sklapni !! " zařvala jsem a hodila jsem po něm polštář a on aby se mu vyhnul zavřel dveře. ,,Sakra , proč mě nenechají se aspoň vyspat. " řekla jsem si pro sebe , vzala jsem si župan a sešla po schodech do kuchyně kde na mě čekala mamka.

Ani jsem jí nestihla popřát dobré ráno protože začala na mě přímo řvát ,,Kde si včera večer byla !! " zařvala , chová se tak ke mě od té doby kdy mi bylo sděleno že mě a mou skupinu čeká mise , velice důležitá mise. ,, Na lovu ." řekla jsem ale dalšího komandování se mi nedostalo. Viděla jsem na jejím obličeji strach , trápení. Chtěla jsem jí říct ať se o mě nebojí ale to jsem říct nemohla , boj s přízraky je boj se smrtí ale je to moje povinnost. Smysl mého života. Pomalu jsem se otočila a šla do koupelny si dát teplou sprchu.



(myšlenky)


Dnes to byl rok co můj otec zemřel , zemřel v boji proti přízrakům , tak nám to bylo teda řečeno. Jsou zde obyčejní lidi a vyvolení jako byl můj otec , jako jsem já. RADA VYVOLÁVAČŮ tak se naši vůdci jmenují , vybírají si své vyvolené , podle schopností a síly. Máme něco co obyčejní lidé nemají. Každý vyvolený/á má svoje schopnosti nikdo je nemá stejné. Já ovládám magií ledu , moji zbraní je meč v levé ruce a mám nadlidská rychlost.

Po dokončení zkoušek jsme byli rozděleni na skupiny. Svůj úkol zabíjet miluji , to vzrušení , ten adrenalin v krvi mě naplňuje. Už od dětství jsem věděla kam patřím , můj otec byl hrdý na mě , na mé vrozené schopnosti a od 9let mě učil. Učil mě jak bojovat.Ve 14letech jsem začala chodit do akademie lovců , tady jsem potkala jeho , Sama. Pamatuji si ten den přesně.

Vstoupila jsem do třídy plné neznámých tváří. Duše které nebyli popsané ničím temným a pak tam byl on , cítila jsem z něho něco tajemného až mi z toho běhá zima po zádech, ale zároveň mě to k němu nesmírně přitahovalo. Seděl tam sám , bála jsem si vedle něho sednout ale nebylo nikde místo tak jsem pomalým krokem přišla k němu . ,, Je tu volno ? " zeptala jsem se. ,, Pro tebe vždycky Call " řekl Sam a usmál se. Odstoupila jsem od něho a zeptala se ,,Jak to že víš moje jméno ?! " ale Sam jen mlčel a díval se z okna. Další dny , týdny , měsíce a dokonce roky byli podobné .

Nekomunikoval moc s nikým ale pak jsme dostali první možnost a to zneškodnit falešný přízrak. Od té doby jsem změnila jeho obraz v mích očích. Odvedli nás do specializované místnosti. Byli vybrané dvojice které měli spolupracovat. Zastavilo se mi na chvíli srdce když vyslovili moje jméno a Samovo. Předstoupili jsme před v chodem do místnosti. ,,Neboj se Call , zvládneme to spolu." řekl a usmál se. ,,Nebojím se. " řekla jsem uraženě a s napětím čekala až se vstupní dveře otevřou.

Byla to velká,bílá místnost. Pomalými kroky jsme kráčeli do prostřed místnosti , zavřeli se dveře a z ničeho nic se zablýskalo až mě ta záře oslepila a donutila mě zavřít oči. Když jsem je otevřela byla jsem v lese a nahoře svítil měsíce , podívala jsem se po Samovi ale ten nikde nebyl , zpanikařila jsem.


Křoví za mnou se pohnulo a když jsem se otočila vyřítil se na mě přízrak , moje nohy mě přestaly poslouchat a já se nemohla ze sebe vydat ani hlásku , byla jsem k smrti vyděšená ,když najednou vidím jak se vedle mě objevil oblak kouře , zhmotňovalo se Samovo tělo a z rukou mu vyšel oheň a zasáhl přízrak přímo do obličeje. Ten zavřískal bolestí ,ale Sam zářil sílou a jistotou , neváhal a v rukou se mu vytvořili ohnivé plamínky které hodil na zem , na zemi se objevili dva hořící vlci kteří se vrhli na svoji kořist. Bylo to poslední co jsem si z téhle bitvy pomatovala , vřískot přízraku mě přivedl do stavu bezvědomí. Když jsem se probrala ležela jsem na lůžku v akademické nemocnici. Nebyla jsem ale sama. Vedle mě seděl otec. Usmíval se na mě ale v jeho úsměvu bylo veliké zklamání. Od toho dne jsem si slíbila že nikdy neprohraji jak s přízrakem tak se Samem.


Další roky byli podobné až na to že od prvního setkání s přízrakem Sem opustil naši třídu a byl převeden do tajné skupiny lovců do které se přiřazovali ti nejlepší z nejlepších a učili je. Od té doby jsem ho vůbec nevídala ani v akademií ani mimo ní.

Když mi bylo 17let museli jsme složit zkoušky , jak bojové tak i písemné. Měla jsem jedny z nejlepších výsledků celého mého ročníku. Po dokončení jsme byli rozděleni do skupin po pěti absolventů akademie. Moje jméno bylo přiřazeno do skupiny č.17 a měla jsem se dostavit do místnosti číslo 154. Vyšla jsem po schodech do pátého patra a u dveří č.154 jsem se zastavila , nadechla jsem se a otevřela dveře od místnosti. Stály tam čtyři další osoby. Jednu jsem dost dobře znala, byla to Amber z bývalé třídy, zrzka se šedýma očima a u okna stály tři další osoby , jedna byla holka , bledá jako stěna s modrýma očima , blonďatými vlasy a obklopovali jí dva kluci jeden se právě smál , měl hnědé vlasy byl stejně vysoký jako ona a měl zelené oči a druhý kluk měl v obličeji nenávist a jeho oči vás probodávali , byl o hlavu vyšší než ti dva , měl černé vlasy a hnědé oči. Znala jsem ho pod jménem Dax. Byl známí tím že rád vyvolával konflikty , hledal jakoukoliv příležitost bojovat.

Mé prohlížení si nového týmu přerušil zvuk otevírajících se dveří a v nich byl postarší muž , byl vysoký a dobrá kondice mu nechyběla , vycházela z něho síla. ,,Nazdárek , jmenuji se Ezekel a budu váš mistr, váš vyvolávač , nějaké námitky ?! " Všichni mlčky pozorovali muže ve dveřích. ,,Dobrá , začneme rychle , po seznámení vám sdělím vám určené úkoly a pokud to nejvyšší nařídí tak i na mise ,, řekl Ezekel ale něco mi na něm nesedělo , z ničeho nic se pousmál a řekl ,,Tak teď mi řekněte svá jména ." kluk s hnědými vlasy k němu přišel natáhl ruku a řekl ,, Čau já jsem Nev ." a šibalsky se usmál. Ezekel se na něho jen podíval a zapsal si něco na kus papíru. ,,Vy asi nemáte rád srandu že ? " zeptal se Nev ,, Hm ani ne. " dodal Ezekel a Nev se otočil a šel sklesle zpátky. Poté promluvila drobná blondýnka ,, Jmenuji se Liss a tohle je Dax. " Ezekel se podíval na Daxe a začal si zase něco zapisovat na svůj kus papíru , poté se otočil ke mě a Amber. ,,Já sem Amber. " řekla a když jeho oči přešli ke mě tak jsem se nadechovala že řeknu svoje jméno když v tom řekl ,, A ty si Calla , já vím , si hlava této skupiny , vše co se stane sděluješ jen a jen mě , nikomu jinému , zítra se tu setkáme ve stejném čase , radím vám nechoďte pozdě. " poté Ezekel odešel z místnosti. ,,Cože vůdce skupiny ? " řekla jsem si nechápavě....


Příští ráno jsem se dostavila do místnosti č.154. Otevřela jsem dveře a zjistila jsem že se čeká jenom na mě. ,,Tohle je velice špatný přístup vůdkyně skupiny slečno Callo ." řekl výhružně Ezekel ,, Omlouvám se ale .... " ,,Dost zbytečných slov jdeme k tomu hlavnímu proč jsem vás zde svolal". Ezekel vzal něco ze svého batohu a dal to na stůl , byli to masky a černé pláště. ,, Tohle budete nosit při lovu na přízraky nebo při jakékoliv misi , dávejte si na ně pozor , může vás to stát i život " Nev se pousmál a nevěřícně se zeptal ,, K čemu nám ta pláštěnka a dřevěná maska jak na maškarní bude ? " ,, Já věděl že se zeptáš. " dodal a pokračoval v proslovu ,, Masky vás chrání před přízraky , útočí na hlavu neboli na mozek , centrum vašeho vědomí , první vám ovládnou tělo a pak si pochutnají na vaši duši , no a pláště vám pomáhají v maskování a mají takový stylový efekt." zasmál se Ezekel. ,,Aha , aha " zamyslel se Nev a přišlo mi že to vůbec nepochopil. ,,Tady máte mapu , červeně máte vyznačené místo kde se přízraci nejvíc objevují každou noc a jejich aktivita je zvýšená při úplňku, budete mít předem napsané hlídky a jako nováčkům vám přivádím posilu , můžeš vstoupit !! " Všichni jsme se otočili a své zraky upřeli na otevírající se dveře , okamžitě se mi na tváři dral úsměv ven ale skryla jsem ho , byl to on , Sam.

Ve stínu křídel - Kapitola č.1 - Otec ?!

2. února 2015 v 9:38 | Kira |  Ve stínu křídel

,, Pane Moore můžete nám zopakovat co jsem právě řekla !? " Samuela Moora právě probral velice vysoký hlas slečny Jonesové. Neodpověděl a promnul si své modré ospalé oči. ,, To jsem si mohla myslet . Po hodině se dostavte ke mě do kabinetu . " řekla slečna Jonesová a pokračovala dál ve výkladu učiva. Samuela to nijak netížilo stejně nikam nepospíchal. Rozhlédl se po třídě , jestli se mu někdo nesměje a rukou si upravil své černé vlasy. Nepatřil mezi ty nejchytřejší žáky ale pokusil se aspoň na chvíli poslouchat dnešní učivo. Samuel si opřel hlavu o ruce a díval se na černou popsanou tabuli. Vydržel pár minut než se mu začali přivírat oční víčka. Byl strašně unavený protože se už 7dní nevyspal. Každou noc se probouzel s výkřikem a jeho tělo bylo orosené potem . Zdála se mu jedna a ta samá noční můra. Zdá se mu že ho pronásledují tajemné bytosti a když doběhne na určité místo propadne se pod ním zem. Jeho pád trvá nekonečně dlouho a něco mu říká že až dopadne , zemře.

Crrrrr. Ozvalo se z chodby a žáci vyběhli ze tříd. Byl zrovna krásný sluneční den. Samuel vzal tašku přes rameno a rozhodl se odejít ze školy , když v tom na něho z konce chodby někdo zařval ,, Moore ! Za mnou ! " Nemohl to být nikdo jiný než slečna Jonesová. ,, Achjo . " oddechl si Samuel a šel za slečnou Jonesovou. Ona to tak nebyla slečna , bylo jí kolem 40let ale vyžadovala aby jí všichni říkaly slečno. Samuel pomalu kráčel ke dveřím a táhl za sebou po zemi tašku. ,, To je to poslední co dneska potřebuju. Rande se slečnou Jonesovou. " řekl si potichu Samuel a zaklepal na dveře . ,, Dále ! " ozvalo se za dveřmi. ,, No ještě aby mě odmítla . " pomyslel si Samuel a usmál se. Když Samuel vkročil do kabinu slečna Jonesová seděla za velkým stolem a probodávala Samuela očima. ,, Posaďte se Moore. " řekla a ukázala rukou na protější židli. ,, Dobré , já postojím. " řekl Samuel ,, Řekla jsem sednout ! " řekla zvýšeným hlasem slečna. Samuel se zvýšeného hlasu trochu lekl a poslechl slečnu Jonesovou. ,, Tak se mi to líbí. " řekla a pokračovala . ,, Asi bych vám měla říct proč jsem vás zde pozvala Moore. Určitě jste to nečekal , ale trochu nedáváte pozor a proto jsem na školní radě navrhovala, že by vám byla udělena ředitelská dutka, očekávejte že si zavolám rodiče. Rozuměl jste Moore ? " Samuel jen přikývl a připravil se k odchodu. ,, To jsem ráda. Přeji pěkný den. " řekla slečna a usmála se. Samuelovi bylo jasné že udělá vše aby se ho zbavila.

Když Samuel vyšel ze školy ucítil krásnou vůni jara. Jarní vánek mu rozcuchal jeho černé havraní vlasy. Samuel miloval vítr , vždy si přál se pohybovat ve větru , něco ho k tomu neuvěřitelně spojovalo. Zavřel oči a natáhl ruce a nechal kolem sebe proudit vítr. Vítr ustál a Samuel otevřel oči. Když je otevřel uviděl starou budovu. Byla zničená a hlavně stará , město nemělo peníze na opravu a proto budova stále chátrala. Samuel si ale všiml železného sloupku na střeše , pro člověka příliš vysoko , ale Samuel si řekl že by byl z tama dokonalý výhled na město. Do budovy byl zákaz vstupu ale Samuel i přesto vstoupil. Podle věcí které zde zůstali zde byla menší firma na kuchyňské potřeby. Samuel vylezl po starém schodišti až na střechu. ,, Nádhera ! " řekl Samuel nahlas. Ze střechy šlo vidět na celé město a dokonce na západ Slunce. Samuelovi oči zářili uchvácením. Hodil tašku na zem a šel k vyčnívajícímu železnému sloupku. Došel až na okraj. Rozhlédl se a posadil se. Nohy se ničeho nedotýkaly. Ruce dal za záda a opřel se o ně. Místo si na první pohled zamiloval. ,, Konečně mám někde klid. " řekl Samuel a díval se na zapadající Slunce.

Čas ubíhal až moc rychle a Samuel si uvědomil že Slunce září už posledními paprsky. ,, Sakra . " řekl a rozběhl se ke schodům dolů. Neměl to sice daleko od domu ale ani ne blízko, ale nikdy nechápal proč jeho rodiče postavili dům mimo město. Proběhl osamělými uličkami až se dostal na polní cestu. ,, Ale to né. " povzdych si naštvaně Samuel. Jeho matka stála před domem a dívala se přímo na něj. Zamračila se a vstoupila domů. ,, Jsem mrtvý . " řekl Samuel a pomalím krokem došel k domu. Když otevřel dveře, uviděl svou matku jak sedí na křesle a naštvaně klepe nohou. ,, Hele poslouchej já ... " ,, Už toho mám dost Samueli ! Volali mi ze školy a teď se ještě opovážíš přít pozdě. To už je vrchol ! Co to s tebou je ?! " Samuel položil tašku na zem a díval se na obraz, který vysel na stěně. ,, Kde je otec ? " zeptal se Samuel a ignoroval matčino kázání. ,, Super. " řekla naštvaně matka a pokračovala ,, Tak ty mě budeš ještě ignorovat. Musel pracovně odjet na pár dnů. " řekl a její hlas už nezněl naštvaně ale ustaraně. ,, Zase.. " sykl Samuel a díval se do země. ,, Ano..... Zase. " řekla matka a v místnosti bylo pár minut nepříjemné ticho. ,, Jídlo máš v lednici. Musím už jít spát. " řekla matka a odešla do ložnice. ,, Kdy se vrátí ?! " zeptal se Samuel ,ale odpovědi sem u už nedostalo.

Bylo to každý den stejné. Jeho otec byl věčně pryč. Nikdy se doma dlouho nezdržel. Když tak Samuel přemýšlel ,kdy ho viděl naposledy, nevzpomněl si. Pár týdnů to bylo. Večer přišel a brzo ráno zmizel. Samuel nevěděl jestli mělo cenu ho vůbec nazývat otcem. Žije sním pomalu 18 let a jakoby mu byl cizí. Samuel kopl do tašky ,která byle položená vedle jeho nohy. Taška odletěla až k průchodu do kuchyně.

Nevěděl jestli je to jen jeho pocit ,ale byl si jistý ,že otec s matkou něco skrývají. Samuelovi bylo mizerně ,ale nemohl pro to nic udělat a rozhodl se ,že se půjde najíst. Šel do kuchyně a zamířil přímo k ledničce. Když jí otevřel byla poloprázdná. ,, Jako vždy tu nic není. " řekl Samuel . Na nejvyšší přihrádce v ledničce byl talíř zabalený v alobalu. ,, Bingo! " řekl Samuel a vytáhl talíř z lednice a položil ho na stůl. ,, Tak co tu máme. " řekl si potichu. Oddělal pomalu alobal z talíře ,, Mohl by to být kousek pizzy. " slintal Samuel ,ale okamžitě byl zklamán ,, Ne , zase sendvič s burákovým máslem . To snad ne ! " nadával nahlas Samuel. Jeho hlad byl až příliš velký na to aby si stěžoval a proto se do něho rychle pustil.

Seděl u stolu a žvýkal poslední sousta sendviče. V jeho hlavě měl milion myšlenek a milion otázek. Nechápal jeho otce , matku , vlastně nic v jeho životě nedávalo smysl. Ve škole byl tzv. ,,outsider " . Samuelovi to moc nevadilo , byl spíše samotář. Nebylo to nic neobvyklé u samotářského kluka ,ale cítil ,že se ho okolí bojí. Samuel spolknul poslední sousto a zvednul se ze židličky. Položil talíř do umyvadla. Nadechnu se . ,, Sakra , trochu zapáchám. " zasmál se Samuel a rozhodl se ,že den zakončí horkou sprchou.

Když šel po chodbě vyvléknul si košili a hodil jí na zem. Na jeho těle šly vidět lehce vyrýsované svaly. Jeho ruce byli na tom o trochu lépe ,ale pořád to nebyl kulturista. ,,Nic se nevyrovná teplé sprše . " liboval si Samuel a podíval se na sebe do zrcadla. ,, Měl bych začít posilovat . " řekl a plácl se po břichu. Svlékl ze sebe i spodní část oblečení a vlezl do sprchy. Pustil na sebe horkou vodu a vychutnával si relaxační ticho.

Když Samuel vyšel ze sprchy vzal pověšený modrý ručník a dal si ho kolem pasu. ,, Sakra , je tu jako v sauně. " řekl Samuel a rozhodl se ,že otevře okno aby se v koupelně vyvětralo. Pára v koupelně pomalu ustupovala a Samuel se natáhl k oknu aby ho zavřel , zadíval se na strom ,který měli na zahradě. Něco za ním stálo. ,, Je tam někdo ?! " zařval Samuel. Když Samuel se podíval ještě jednou , nikdo tam nestál. ,, Asi bych si neměl dávat tak horkou sprchu. " dodal Samuel a zavřel okno.


Samuel šel přímo k sobě do pokoje. Nezdržoval se , jeho oči se mu zavírali. Otevřel dveře do pokoje. Jeho pokoj byl malý , byla tu postel , pracovní stůl, skříň ,zrcadlo, okno a hromada prádla po celém pokoji. ,, Možná bych si tu měl někdy uklidit. " řekl Samuel a pousmál se. Hodil ručník a zem a šel nahý ke skříni pro trenky na spaní. Oblékl si je a rozběhl se přímo do postel. Odrazil se od země a spadl zády přímo na postel ,, To je paráda . " řekl Samuel a přikryl se peřinou. Natáhnul se rukou ke světlu na nočním stolku a zhasnul. Samuel byl velice unavený ,ale představa ,že se mu bude zdát zase ta samá noční můra ho děsila , nevěděl jak donutit mozek aby snil jiný sen.


Samuelovi víčka se pomalu zavírala. ,, Sakra! " rychle si sednul a řekl ,, Zapomněl jsem na domácí úkol. To se může stát vážně jenom mě ! " Samuel vyšel z pokoje ale zarazil se , někdo tam stál. Hlavní dveře byli otevřené. Stála tam postava lidského tvaru ,ale měla křídla. Z pohledu se zdálo ,že křídla jsou péřová. Postava stála ve tmě. Samuel se vylekal a natáhl se ke spínači od lustru. Během sekundy se světlo rozsvítilo ,ale na světle postava vypadala jinak. Vypadala jako člověk , ale bez křídel. Byl to jeho otec , Luis. Samuel nevěřil svým očím že před ním stojí jeho otec , kterého tak dlouho neviděl.

Kam dál